Letajici koberce

bylo to kouzelny rano,
videla jsem rosu na trave, kdyz svitalo slunce
a nejak me to naplnovalo

styskalo se mi
ostatne jako vzdycky, kdyz mam cas premejslet

a fotili jsme se s tridou,
s kravatama

a nic nebylo svazujici

myslenky byly oblaka vanilkovyho koure
a pohadkove tvarovany mraky

_______________________________


a ty tu nejsi

nikdy to nebylo idealni
ale mam strach

moc velkej strach
ze to nezvladnem,
ze se driv opijem nebo sko(n)cime.

/nejsem podle tebe asi dobra dcera. vis o me malo a to malo se ti snazim aspon vysvetlit, ale neposlouchas a kazdej mluvime o necem jinym. nech me aspon zit. nelibi se ti ze nekam jezdim. prej ze to ma negativni vliv na moje znamky... nekdy mi prijde ze znamky pro tebe jsou vic. VIC nekdy zas citim, ze jsi clovek. a chapu te. ale jako bys to ani nechtel dat najevo. nevim. jen rikam jak to citim ja. vsecko je to podivny, chci zit, ale tobe se to nelibi... a nevim proc to pisu sem, asi nemam na to to rict lidem, co jsou okolo. bojim se ze budu tady a bude se mi vsechno hromadit v hlave a ze mi z toho bude zbytecne divne...to nechci. musim neco delat. davat zivotu smysl /

a vim ze nase duse nejsou ztraceny

letajici koberce mame pribity ve svych srdcich
nenechavame je vzlitnout



...