Také již z listu zažloutlého...
přidáno 12.02.2015
komentářů0
čteno1255(2)

Ústa má bez vší vytáčky
vypouští něžná slova,
hebounká jako obláčky,
ryzí jak démantová.

Ta k duši tvojí směřují
s poselstvím lásky mé,
struny srdce rozeznějí
jak harfy andělské!

Tvou ručku něžně políbím,
vášnivě šíji tvou,
své srdce Tobě zaslíbím,
Ty musíš býti mou!

V náruči své tě pohýčkám,
navštívím lůno tvé,
nechci už více spávat sám,
pojď ke mně, štěstí mé!

Až ráno spolu vstaneme,
tak bude na nás znát,
jak velmi se milujeme,
na věky věků snad...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ústa má... : trvalý odkaz

Následující deník autora : Já zpívávám si ostošest!
Předchozí deník autora : Veršotepárna 2: Netřeba se šera bát, světlo promptně umím dát!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming