Dobrý ráno, dívko z kanceláře

nikdy se nezbavím tý smůly

dovežený z práce

a cestou ven když jdeme bez legrace

do hospod putyk špeluněk



lehni si lehni světe bílej

věty se nebojí a lidi zase šílej

kroky mý kroky tebe nezabíjej

jdou si kam to chodník dovolí

i když nesmí mít nikdy cokoli


aspoň teď!


aspoň si ruce šábry unavený

urazím dívčino

uprostředka scény



stejně to prázdný nesmí být!


a žé se nechám zahubit

a že to musím pochopit

sebe přiopít a tebe zabalit






v novinách nesu si peníze na zítra

nebude, nezbude nic z toho do jitra

až vstanu si to, tramvaj syčí!

v práci jen křiknu

je to kámo jako rána klíči

když ti je hodí anděl z vejšky veliký

a krom tebe sejme ještě horníky

jó jó jó

kde to je a kam se na to chodí

zaber táhni, mákni
ať tě neuhodím

protože lidi oni třídí nás

my ti horší
vy ti jiní

nech to být!