přidáno 13.11.2013
komentářů0
čteno1181(3)
A je to zase tady,
přichází zimní ledy
a já si zase předstawuju ruce mýho dědy,
co má zdravý děti,přesto je teď sám,
wztahy sou zwláštní.
Proč wám to powídám..)-:
Znáte to přece taky,
obrazu často chybí rám,
jaký sou teď asi mraky,
plující nad Jizerky.

Sem pár minut w klidu,
chci myslet na rodinu,
ne zas jenom na to,jak budu tráwit zimu.
Čekal jsem teplý wítr,
ten rozehřál mi ruce,
proč mě ale studí moje wlastní srdce.

Ach moje milá,prej že musíme bejt dwa,
abychom mohli zplodit dalšího člowěka,
prej musíme bejt dwa a to we swětě,
kde snad wládne náhoda...
Sme sami součástí
našeho prokletí,
newolám cizí dojetí,
chtěla to twoje máma...chtěla to příroda

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
madam : trvalý odkaz


Předchozí deník autora : asociace

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming