26.3.2012.

Den jako každý jiný,
chvíli smích
a chvíli úsměvy,

ale nic není
jak se zdá,
dny jsou naráz sečteny.

Smrtka s kosou
dnem sem kráčí,
kráčí,
zvoní telefon.

Zpráva,
ta nechtěná,
rozezní ticho,
zmrazí úsměv...

Usměj se,
smrtka tě láká,
na žíle kov tě studí,

neuděláš to,
na to nemáš,
jen slzy,
kapky ti jsou z očí.

Venku slunce,
uvnitř prázdno,
prázdno
a pár vzpomínek...

Věnováno mamince mámina přítele, která zemřela 26.3.2012.
Ivo, neznala jsem tě přílilš dlouho, ale oblíbila jsem si tě. Tvá láska ke zvířatům mi dala hodně. Doufám, že tam, kde jsi, se máš dobře...