"Takových ještě bude!"

Měla jsem od pláče zarudlé oči a další slzy mi stékaly po tvářích. Srdce krvácelo, i když nebylo zlomené... Vše bylo relativně v pořádku, jenže on nepřijel, na mé narozeniny!
Na mém rameni spočinula studená dlaň.
"Neříkej tu větu," zavrčela jsem.
"Takových ještě bude, tím se netrap," řekla babička a usedla do křesla naproti mě.
Chtělo se mi vraždit...!

Nevraždila jsem, jen jsem začala ječet. Nechápu to. Nevím, proč bych měla poslouchat tuhle větu. Nechci ji slyšet...

Každý to zná. Ty neskutečně odporné pomluvy, které se tu prostě vedou, Takový je svět. Lidé nedokáží žít svůj život, tak raději řeší cizí. Ku příkladu, váš.
a z toho vznikají ty pobíhavé drby: "Ona je děvka! Ona spala s každým!"
Na tohle dovedu říci jen tři slova:

          Fuj! Styďte se!

A hle, tu je najednou jádro pudla (jak se říká).

Znáte to. Zamilujete se. Opravdově a až po uši. Milujete ho a jste ochotní s ním vydržet všechno, vytrvat....
A rozhodně nechcete slyšet, že jich ještě bude, že budou jiní. Protože prostě jiného nechcete.

Svalila jsem se na zastávku a znovu se rozplakala. Plakala jsem si do dlaní, jako bych ty slzy skrývala.
Vedle mě si sedla starší žena a mile se na mě usmála. Nadechla se...
"Já vím, takových ještě bude," zamračila jsem se.
"Chytrá holka!" usmála se žena široce.
A já jsem málem začala vraždit.

Ale co je chytrého na tom, že jich budu mít ještě spoust? Lidi, notak, proberte se!
Já bych řekla, že se není čím chlubit, že jich bude ještě spousta. Není to spíš špatně?
Není to podklad pro ty slavné drby?

Občas se pozastavím nad věcmi, které lidé přejdou jen mávnutím ruky.
A tentokrát mě zaujalo právě tohle...

Takže opravdu jich ještě bude spousta?

Je lepší to neříkat, protože já to nechci slyšet a nechtějí to slyšet ani jiní. Protože oni mají svou lásku. Stejně jako já. A nechceme si připustit, že by to někdy mělo být jinak.

Lepší bude to nahradit větou: "Zase bude dobře." (i když je skoro stejně oblíbená.

A nebo se starat znovu jen o své životy. :)