přidáno 03.10.2013
komentářů1
čteno1033(3)
Neznělé akordy strachu
si zapsal sám listopad
do starých pavučin a
kouře ze shrabaných kopců,
když počasí si je na kordy
a tisíc nálad v barvách podzimu
pěje jednu z písní předzimních.

Vítr, oheň, lesklé potoky
i láska je jako hřích,
u sípek
a hlavně na stozích...
přidáno 04.10.2013 - 12:21
Zrovna předevčírem jsem říkal kolegovi, kde jsou ty stohy, kam jsme si chodili hrát jako malí? To bylo vždycky, nechoďte tam, zapadnete do komínu ve slámě a než vás někdo vytáhne, tak se udusíte. Ale ty balíky se mi taky líbí, asi je to praktičtější pro krmiče.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Podzim : trvalý odkaz

Následující deník autora : Stejný podzim jako tenkrát
Předchozí deník autora : Co slyší hluší

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming