přidáno 14.08.2013
komentářů1
čteno725(5)
Co dělat, když mám srdce
jako z rohoviny,
plné pekla a snů
Čertovské manýry
a vstupy do mlh prázdna.

Pomoc
a bezbranná smrt z okovů
Zdupané oskeruše...
Pouští se suše plazíš nahoru
od dun horkosti až k mrazu.

Zasytíš strachem rudý hlad?
V siluetách opálených stromů,
za černé záře od východu.
Někoho zradil kamarád...

Mohou tě ke kotlům přikovat
a nikdy si nikdo nevzpomene,
proč bylo podsvětí tak mdlé
a peklo šedé.
Vždyť proto, že když nežijeme,
je každé velké slovo němé
a myšlenku nikdo neslyší.
přidáno 14.08.2013 - 11:23
Čtu poněkolikáté. Líbí se mi, i když jsi nejsem jistá, že rozumím. Zavání mi to peklem na zemi a v nitru.
A naučila jsem se nové slova - oskeruše. Díky :-).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pekla aneb Pečení hříšných tkání : trvalý odkaz

Následující deník autora : Všechno
Předchozí deník autora : Když se křik nese kotlinou

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming