hvezdnej prach na rasach se mrkanim rozviril a zahalil moje srdce.
přidáno 25.07.2013
komentářů1
čteno1263(7)
hvezdnej prach
zaslepil
ten okamzik.

bylo to naposled
pak uz nikdy,
nikdy vic.

prozivala sem
kazdou vterinu,
koukala ti do oci
a snazila se je probudit.

neprekonatelny prostor
mezi nama dvema.

je depresivni vedet
ze vesmir se nikdy nezlomi.

tolik chci.
a vsechno dokazu,
vsechno zvladnu.
ale lasku ne.
stydim se.

proc
se dva svety prolinaj,
lidi se nepotkaj
a hvezdy cestujou
z nasich ras
sem a tam
tam a sem.
obcas uviznou
v meziprostoru,
pak visej
nam dvema na nose
a ja se ptam
co to je...

chcititovsechnostrasnemocrict.alesesdalekodalekomocdaleko.
chciseprobuditamitnato!snadjednoupotkamnekohojakosesty.
mocsitopreju.prejusibejtstastna.prejusipotkattebe!

proto porad foukam do spadly rasy a zaviram pritom oci.
přidáno 28.07.2013 - 10:12
libi se mi obrat zlomit vesmir..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
posledni mrknuti : trvalý odkaz

Následující deník autora : na celej zivot
Předchozí deník autora : zit pryc

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming