Světla nadějí

Když mi bylo cca 18 let (rok 1988, no to je pravěk) poslouchal jsem jeden čas docela pravidelně Kryla ze zakázané rušené stanice Svobodná Evropa. Patrně nejhezčí pořad byl, když tam měl hosta, hudebníka Jaroslava Jerolýma Neduhu, toho času taky emigranta. Hezké písničky úžasný povídání. Něco jsem nahrál na kazetu přes mikrofón (třeba to někdy najdu a dám na youtube, i s rušičkama), "Světla nadějí," mě chytla v mých 18 letech moc. Opisoval jsem text z kazeťáku, není moc komplikovanej, ale je v něm úžasná moudrost, napsal ho nějaký pan T. O. Florián v komunisticmým kriminále na Ruzyni. Jé Jé Neduha je svérázná postava českého undergroundu (která undergroundová postava není svérázná), má v sobě anděly i čerty, ti čerti vystrkovali růžky, když hrával s undergroundovou kapelou Extempóre (dneska už to je taky pohodovka, Neduhovi je 68 let), pro mou citlivou manželku to je nestravitelný, (prej že kecám, že je to jen ujetý).
Byl jsem na Neduhovy v úterý, koupil jsem si CD, nechci krást něčí práci, pro pár známých "Světla nadějí" a "Andělé" jako bonus.