Potřeba na velkou

Co se to se mnou děje? Ten zvláštní pocit bezmoci, najednou, ovládá někdo mě? Nezvyklé, tak nepopsatelné. Zašít se do vlastní pasti. Už chápu. Z ničeho nic, najednou, potkám někoho a zblázním se, upoutám se na něho. Jak se tohle mohlo stát. Z ničeho nic, mám najednou všechno. Tebe, někoho úžasného. Jsme už tak slabá, že stojím na místě a hledím na ostatní, více už nedokážu. Den bez tebe, je pro mě pravý opak štěstí. Jsem jako blázen, co je sakra se mnou?!
A co ještě ten druhý, můj nejlepší přítel, bezevšeho, bez něho bych ani nepoznala tebe. Vždycky, když je u mě, pořád děkuji, děkuji za něj, za všechno, co by bez něj nebylo. Bože, další moje nesmyslné kecy, jen se potřebuji nutně vypsat. Agrh, tak složité, vše.

Chci aby všichni kolem mě byli šťastní, jenže spíše způsobuji pravý opak. Kolem mě vidím jen černo, spoustu neštěstí a vše je kvůli mě. Já můžu za všechno.

Nechci ani jednoho ztratit. Nechci dál být ta, která ubližuje. Štěstí, kde jsi? Vlívej se do těch smutných duší a ukaž jim správnou cestu, jak dál ode mě. Nechci, bojím se. Bojím se tu... zůstávat.

Jak můžu, už takto brzo, cítit ten divný pocit, lásky? Nevím, ale už to není jen věta, "Mám tě ráda.".