Zápisky z králíkárny

Popík s dojemnýma videjkama, otlačená prdel, pátek, zajímavý, že v hospodě nikoho zadek nebolí a to jsou tam dýl než v práci. 12 lidí, s kým dneska pojedu domů? Sám a pěšky, možná budu na jazyk chytat vločky. Írán poslal do vesmíru opici, Irák se začíná otevírat backpackerům, supr, hlavně, že maj odpoledne, co dělat. Píše se čárka před co? Krabice od bot plná tisícovek a ty nevíš co s nima. Život je jazz, někdy s kurva dlouhejma odmlkama. Dneska jsem se ptal svý holky proč je pořád tak šťastná. Odpověděla mi něco ve stylu, že není tak přecitlivělá jako já. Prej se nudím. Jsem jak sousedovic Toníček, co nemá žádný koníček. Řekl jsem jí, že koníčky mají lidé, kteří nedovedou trávit čas sami se sebou. Ale jo, projel bych se na kole. Spíš bych si šel zaskotačit do vln. Nebaví mě věci, co se dělají uvnitř. Dvě roční období, hnusně a hezky. Na kolektivní sport jsem levej a na posilovnu moc blbej. Ani neumím chodit spát přes den což dělá docela dost zjebanců mojeho typu. Tak kouřím, ale zábava je to krátká a stejně jednou přestanu, až najdu nějakou smysluplnou zábavu. Kytaru tu taky nemám, škoda toho zpěvu. Zase se opiju. Je to strašný, ani za rodinou se mi nechce jezdit, oni za mnou taky nepřijedou, možná je to tím, že je nezvu, beztak je nemám ani kam pozvat. Hnusná, šedivá, komoušská Plzeň v zimě. Zašel bych i do toho bazénu, kdyby tam měli teplejší vodu. Jasný, jasný, v tý se pak nedá plavat, máte pravdu mistře. Všichni alkoholici nejsou zlí. Vopruz Zuzko. Dneska tam bude i jeden kluk, co se po roce vrátil se svojí holkou vrátil ze Zélandu. Škoda slov, splnil si svůj životní sen a teď neví co, dám si s nim panáka, jeho holka by asi chtěla dítě. Nejlepší jsou lidé, se kterými se dá jen tak mlčet a není vám při tom ani jednomu trapně, to už bylo beztak v nějakým filmu. Tady se nic nezmění, tenhle život v tomhle počasí, to je konzerva bahna, sterilní dny. Ale přestat cestovat kvůli tomu, že jsou ty návraty čím dál horší asi nepřestanu. Deset měsíců čekat na Nepál. Posraná sportka, za tři sloupečky pětset, za deset sloupečků nula. Hned bych sedl do vlaku na Sibiř, no teď ne, v létě, teď bych zaletěl třebas na Flores, pěkně si zašnorchlovat. Dneska jsem přemejšlel (pozor!), proč chodí v pátek celý město kalit, na nic jsem nepřišel a tak půjdu taky, libově si zakejvat hlavou s davem. Konečně, že se alespoň v to pondělí podívám do lesa, lesočechům nesedí těžba, asi zas někdo kradl, tak budem měřit pařezy pro soud. My vyrazíme na naše výzkumy až někdy v březnu. Celej únor tady budu chcípat u počítače. Jdu se polejt deštěm ze sprchy, snad mi ho vykouří až přijde z fitka, sliby se maj plnit, zvlášť ty ranní, pak si to rozdáme, to abych byl v hospodě veselejší no a pak půjdem na tramvaj. Z práce to mám domů deset kroků přes chodbu, strašnej zevl, za chvíli ze mě bude panel.