Den nula

...
Po neskutečně dlouhé době ... jsi byl tím, kterému jsem chtěla zahrát (ale styděla jsem se ...) ... a s kým jsem chtěla v objetí i za letmých dotyků ... tancovat ...(ale styděla jsem se ještě víc ...) ... vím, že bys pak ještě líp pochopil, co bylo skryto ve slovech, která jsem neřekla ... zase jsem cítila, jaké to je "patřit", sounáležet, sdílet vzájemno (ani jsem netušila, jak moc mi to chybí), i kdyby jen pro tu chvíli (kdy se zastavil čas ...)...věci nejsou vždy takové, jaké se na první pohled zdají ...

P.S. V mých očích ten úsměv vždycky najdeš ... A tu písničku, kterou jsem díky Tobě složila, Ti snad jednou zazpívám ...