nevyslovitelná

Skluzavky ze smetanovýho krému,
Sladký polštáře na konci každé z nich.
Vůně s příčinou, kterou nelze ukrást.
Šly vedle sebe, zbytek životů chřadnul v pohybech.
Zatemněné city rozházené po chodníku.
Střepy z rozemleté touhy plnily řeky.

Roztažený nohy, líbající kolena a pletená sukně.
Zmuchlaný kraví scénář v kabelce i na stole před sebou.
Byl s ní půl života. Dnešní noc už jí neoslovil.
Kolik jich je? Rozkazoval do telefonu. Neměl na víc odvahu.
Ona bledla, on oslepl. Krása mu vypálila oči.
Zůstala z něj jen zlomená náhražka za život.

Šílenost byla její vnučka, sebezapření sestra.
Matkou nalinkovaná dávná láska s vyhaslým úsměvem.
Měla tlusté suché rty, byla vdaná.
To ostatní nesmírné jí bylo vlastní.
Armáda růži jí chtěla líbat kotníky. Nedosáhla na ně.
Rozprášili jí nože dokonalosti.

Byla nevyslovitelná.
Odešla neviditelná, vrátila se v biblické mohutnosti.
Rozmetala popel z uhořelých lásek za posledních 12 minut.
Sešlehanou dokonalost posunula blíže ke stolu a tiše si na ni sedla.
Zdobná přání s pečetí panovníků padala jak otrávená zvěř zpátky na zem.

Usmála se.
Poděkoval.