Jen pro tuto chvíli ...

Den jako každý jiný a přesto ... obyčejně neobyčejný ...v práci šílenost, myšlenky mi utíkají, nemohu se soustředit, události posledních měsíců mě srážejí na kolena .... odpoledne náročné jednání ... pro svoje kuřátko, které je u tety na hlídání, se dostávám až v podvečer ...

Otevřou se dveře a v nich stojí "moje malé" ... když ho uvidím, srdce se mi sevře takovým smutkem a láskou zároveň ...jeho malé ruce, bosé nožičky na chodbě rychle cupitají ...ke mně ..."a mamou (=za mámou)", rozběhne se, vyskočí a už je u mě, v mojí náruči a nechce se mě pustit ... pláče, chyběla jsem mu, "neni mama" ...ale ano, Sluníčko, už jsem tady ... a moje oči jsou náhle zamlžené... pro tento okamžik, pro jeho lásku, objetí, nefalšovanou upřímnost ... on a já, syn a jeho máma ...pro tuto chvíli stojí za to bojovat ...se sebou, se světem, s neláskou a sobectvím jiných ... miluju svého syna ... drží se mě jako klíště a celou cestu domů ho nesu ...potřebuje mě nejen vidět, ale taky cítit, že jsem tady pro něj ...

Sluníčko moje, vždycky tady budu pro Tebe, ať se stane cokoliv ...