......

Kde mám brát pořád tu sílu
když city padaj jako mouchy
a všechny odpovědi
vypadaj tak hloupí
ty se ptáš co v sobě máš

Tvým smutným očím
přibyla další vráska
dávno jinde oheń praská
to jako ženská vždycky vytušíš
že svíce dohořela a chladným
voskem už nic neslepíš

Slova topíš v hořkých slzách
jak když se z války vrací mrzák
a nevítá ho jeho rodná zem
já sopka co se bouří dusím tě
ve svém černém kouři
měním v noc vše co bylo dnem
je blbým snem

Tak sakra vraž do mně tu svou
dýku přetni tuhle chromou míchu
zbaběle vycouvám ven
spal dávno uschlej kmen
pevným hlasem řekni mi sbohem