Sentimentálně rozjímavá

Venku mrze. Opilci a kočky se mrouskají u popelnic a já se rozhodla, že ochutnám život. Jenom tak lehce, hlavně se neopít, protože láhev s lákavou vinětou Sama a spokojená je drahá a chutná trochu po jahodách s trpkou příchutí mořské soli a taky trochu jako třešně ze zahrady mojí babičky, která už není a ochutnává jinde nejspíš airkoňak a nebo si dám jenom kapku kapičku, na dno skleničky, pohladím stěny a kostku ledu průzračně čistou skostkou Spolu a budu doufat, že nezhořkne mi v ústech, protože slunce odrážející se od tebe může oslepovat a co bylo už neplatí protože všechno co bylo je a všecho co bude bylo a možná jednou budu tančit jako paraplíčko - baletka na okraji nadýchaného koktejlu Život a doufat, že se neutopím jako kousek ovoce který si hraje na TItanik a který spláchne všednost dne. A nebo.... si počkám, co uzraje v sudech temného sklepa, kde věčnost stéká po stěnách, abych ji potom mohla stáčet do zaprášených láhví a lepit na ně etiketu Moje sny a archivovat si všechno, co jsem mohla prožít a neprožila, protože jsem se bála otevřít oči a podívat se. Možná. Počkáme a uvidíme.