Uspávanka se starými domy

(Jan Skácel)

Když přijde noc a lidé spí,
potom si měsíc v malém krámku
hedvábné nitě nakoupí

a prastarými uličkami,
kde staré domy stojí samy
pod prejzovými střechami,
putuje měsíc křížem krážem,
hedvábnou nití pevně váže
hvězdičky k sobě na nebi.

Když posvazuje všechny hvězdy
a dá je držet sochám ve zdi
na dlouhých nitích z hedvábí,

uličkou tichá hudba zní.

To staré domy vyhrávají.

Na basu, čelo, na hoboje,
bubínek, cimbál, housle dvoje,
ulička stará vyhrává

po celou noc až do rána.

A naslouchají svatí ve zdi
na druhém konci nití hvězdy,
a dokonce i kameny,
kočičí, v hrbolaté dlažbě,
štíty a ploty, římsy, trámy,
mříže a okna se záclonkami,

klepadlo staré u dveří,
komíny, stíny, žaluzie,
na staré věži půlnoc bije

a krásná hudba stále zní.

To staré domy vyhrávají,
dokud je lidé nezbourají,
potom už neozve se ze tmy

cimbál a hudba na hoboje,
bubínek, čelo, housle dvoje,
ulička stará oněmí.

A hvězdy řeknou: To se smí?

Neboj se, zatím pořád stojí
ty staré domy na hoboji
za nocí nepřestaly hrát,

doposud měsíc večer vstává,
hedvábím střechy omotává,
neboj se, můžeš klidně spát.

Ta krásná hudba nemá dna,
je celou noc, je hedvábná.


OSPALÉ NĚŽNOSTI
(Václav Hrabě)

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky