Jako malá jsem byla zarytý introvert. Ve školce jsem seděla sama v rohu a hrála si s autíčky.
Kolem mě si děti hráli spolu a já.. sama. V té době mi to nevadilo. Měla jsem svůj svět a žila v něm.
Nijak jsem netoužila po tom, aby mi do něj někdo zasahoval. A tak mým světem byla moje rodina, oblíbená autíčka, malý model parkoviště s výtahem, teleshopingové reklamy s Horstem Fuchsem a - já.

Když se na tohle období podívám s odstupem 8 let, nevidím nic. Tohle období je pro mě jako propast prázdnoty, mých myšlenek a mého vlastního nitra.
Dnes jako bych byla úplně jiný člověk. Jako bych tu starou tvář holčičky co seděla v rohu odhodila.
Naopak dnes, ráda s lidmi kolem sebe komunikuju.
Cítím jak se v duchu usmívám s každým pozdravem, který můžu říct. Dodává mi totiž jakousi sílu, že na světě nejsem sama.
Že mě lidé znají, že pro ně existuju a nejsem jenom.." ta, ta holka no."

Kdybych měla popsat svou povahu (to je asi to nejtěžší, protože to nesmí působit moc vychloubačně, nadsazovaně, ale přesto pravdivě^^)
.. asi bych řekla, že jsem docela přátelská. Přátelská, ale i tak pořád trochu uzavřená před světem, ze strachu a obav ze zklamání.
Přesto jsem si však vytvořila jakýsi rituál: úsměv - pozdrav - úsměv pozdrav^^.
Je to zvláštní, ale na tuhle megalitickou myšlenku jsem přišla, když jsem potřebovala jedničku z češtiny.
Protože úsměv dělá divy. Když kolem člověka projdete a zabručíte něco co zní jako "Brý Dn..", člověk si pomyslí, že nejspíš asi budete takový ten typický melancholik, kterému pořád něco vadí.
Nebude pomýšlet na to, že jste dnes dostali třeba 4 z matiky, nebo že vám přes cestu přeběhla černá kočka.
Ale když někoho s úsměvem pozdravíte, zjistíte, že ten člověk se na vás taky usměje.. a není to krásné?
Ten člověk si vás bude pamatovat jako přátelského člověka.. a bude si vás pamatovat díky tomu, že jste na něho vycenili své ctnostně řezáky^^.

Další charakteristikou mé povahy, by byl asi lehký sarkasmus.
Oh.. tak tuhle vlastnost jsem zdědila po mých rodičích.. ironický humor s nádechem sarkasmu: to je ta správná definice >.<
Občas totiž na otázky, kdy lidé touží po pochvale odpovím ironicky naprosto opačně, než oni čekají.
Jsou první vteřiny, kdy se zatváří jako by na ně dopadla kláda, ale pak se nakonec zdráhavě rozesmějí, načež pochopí, že to bylo myšleno ironicky.
Ovšem.. přesto je to tak trochu vykolejí a příště už se mě na takové věci neptají.
Budiž - alespoň nemusím 24 hodin denně poslouchat nářky nad postavou, vlasy a příliš velkým nosem.
Dalším z mých zvrácených charakteristických rysů je tvrdohlavost.
Alias.. nemám ráda, když mi do mých věci někdo mluví.
Zastávám trochu dětinský názor, že to co je moje, je jenom moje věc a nikdo jiný mi do ní nemá co kecat. Proč? Proto! Protože je moje.
Ale už dost byla negativních rysů - teď je zase na řadě nějaký pozitivní.
(... dlouhé přemýšlení ...)
No tak třeba to, že se snažím pomáhat lidem kolem sebe. Když vidím se někoho trápit, snažím se mu nějak pomoct a vyřešit problém. I pokud jsou tím problémem těžké nákupní tašky.
Ano.. jsem světec. Měla bych získat Nombelovu cenu za to, že jsem pomohla sousedce s taškama, nebo jí podržela dveře.. jako pravý gentelmen (jako muž bych byla skvělá^^).

A jak to tak bývá.. každý má něco rád a něco naopak nesnáší.
Já třeba nesnáším pecky v hroznech. Prakticky hrozny vůbec nejím, protože ty pecky.. bleh, jsou hnus.
Avšak občas si vezmu prkýnko, nůž a chirurgickým zákrokem pecky z hroznů odstraňuji.
To samé dělám taktéž u madarinek a pomerančů^^.
.. a pak je tu i malá rada. Jestli mě nechcete naštvat, opovažte se zmínit krabí tyčinky.
Ty totiž patří do seznamu věcí co živelně nesnáším a cítím k nim větší odpor než k chlupaté, oproti nim roztomilé tarantuli.
K jejich nenávisti přispěla i jedna příhoda z dětství, ale tuhle tady nebudu uvádět..

Zato naprosto zbožňuji, miluji a slintám po madlích v cukru..

Mezi mé zájmy patří psaní filozofických úvah o tom dnešním světu, plném zářivých světel a pouličích lamp, diskuze a nezávislé spontánní záležitosti mých chvilkových bláznovství.
Jsem to já s červenými brýlemi na nose, já sarkastická.. já - holka co má ráda svět, jen když on má rád ji.

a CHCI SVĚTOVÝ MÍR!^^

online jsem pořád na svých stránkách.. indream.blog.cz