Dříve Gajda, dříve puero

Psal jsem astrální lyriku a psychedelickou poezii, ale hvězdy ani poezie neexistují. To jen my si v nějakém momentu letícího času určíme, co zrovna teď považujeme za hvězdy a poezii a kocháme se jimi, konzumujeme je, obdivujeme je a divíme se jim, jakoby měly s každým dalším okamžikem zaniknout. Nezanikne ale, co nikdy skutečně nebylo. Takže nejsem vlastně básník. Tím jsem byl v jednom neopakovatelném momentu neopakovatelné historie. A byla to podivná a neuvěřitelná anomálie a náhoda. A i tu jsem si patrně jen vybájil.