přezdívají mi Lištička...

"Vulpes non iterum capitur laqueo"
(Liška se nedá chytit dvakrát) latinské přísloví

Liška ač lovec, plaché zvíře.
Bojí se kroků, co zní cize.
Však jisté kroky, jako píseň
vzbudily náhle v Lišce tíseň,
vyrazit z doupátka už velí
ty kroky, které jako píseň
se uvnitř Lišky rozezněly.

Něco Jí řeklo: To je On
a vyšla z lesa tiše
a schoulila se pod jabloň
o níž Exupery píše.
Dobrý den", řekla.
"Dobrý den, jsem smutný
pojď si hrát!"

A Liška - "co to za nápad!"
"Já nemůžu si s tebou hrát,
vždyť nejsem ochočená."
A chlapec malý chce znát víc
Liška už ví, toť malý princ
a říká celá zmámená: "Ochočit,
chlapče znamená, vytvořit pouta."
Chlapec to chápe a tak poutá,
a Liška ví, že dá-li se,
tak v přítelkyni změní se.
Tak prožívám ten příbeh skvělý,
jak mi ho napsal Exupery.
................

LIŠKA...
popravdě není to zrovna o Bystroušce


Liška je moudrá?
Nebo vychytralá?
V pohádkách a bájích
že bych zapátrala?
Liška je lovec
když skočí,
nezná návrat.
Nesnaž se nikdy
Lišku vyhledávat.
Ukrytá v doupátku
je plachá víc než laň.
Liška je lovec,
který loví sám.
Moudrost ne síla
pomáhá jí zkrátka
s úlovkem svým
se vrací do doupátka.
A k vlčí smečce
k té se nepřidá.
Cokoliv o ní ať se povídá,
ať mazaná či vychytralá snad,
když něco chce,
tak neumí se vzdát.
A kdo chce vědět více o Liškách
nestáčí pátrat jenom po knížkách,
však v lese nespatříš ji zdá se,
Liška je Liška, schovává se.
A je tak mazaná, že zametá své stopy.
Kdo Lišku nepoznal, ten nepochopí.