Krása nás láká.

Sonet flamendra.

Chodit na houby je u nás takový národní zvyk. Někdy se daří, jindy nezavadíme o houbu, snad kromě nejrůznějších jedulí, ale to nás přece neodradí.

Co nás čeká dále?

Co dodat.

Někdy si příroda nedá moc záležet.

Pro nastávající zimu a nedostatek plynu tu máme jedno řešení, které je navíc čistě ekologické. Nevýhodou ovšem je, že není určené pro děti a staré lidi.

Cizinci táhnou.

Takový normální život.

Tak to chodí.

Básničky už tolik netáhnou.

Plno našich dívek si bere za manžela cizince, někdy to dopadne dobře, jindy ne. Rady a varování obyčejně se míjí účinkem.

Kdo umí a může, tak má o pár starostí méně. Znal jsem na vesnici jednoho takového šikulu, který využil potok i v době, kdy elektřina stála pár korun.

Některé ženy vyzkoušely mnohé "zaručené" diety a výsledky je neuspokojily. Ale stále doufají, že ta další už bude ta pravá.

A léta běží.

Jedna taková neradostná báseň, která reaguje na nepříjemnosti kolem nás. Snad další báseň už bude veselá, ale to těžko může ovlivnit autor.