Někdy si příroda nedá moc záležet.

Sonet flamendra.

Krása nás láká.

Co nás čeká dále?

Básničky už tolik netáhnou.

Plno našich dívek si bere za manžela cizince, někdy to dopadne dobře, jindy ne. Rady a varování obyčejně se míjí účinkem.

Tak to chodí.

Chodit na houby je u nás takový národní zvyk. Někdy se daří, jindy nezavadíme o houbu, snad kromě nejrůznějších jedulí, ale to nás přece neodradí.

Co dodat.

Kdo umí a může, tak má o pár starostí méně. Znal jsem na vesnici jednoho takového šikulu, který využil potok i v době, kdy elektřina stála pár korun.

Některé ženy vyzkoušely mnohé "zaručené" diety a výsledky je neuspokojily. Ale stále doufají, že ta další už bude ta pravá.

Jedna taková neradostná báseň, která reaguje na nepříjemnosti kolem nás. Snad další báseň už bude veselá, ale to těžko může ovlivnit autor.

Pro nastávající zimu a nedostatek plynu tu máme jedno řešení, které je navíc čistě ekologické. Nevýhodou ovšem je, že není určené pro děti a staré lidi.

Kosmetická kouzla.

Menší překvapení.

Když muže chytí druha míza, tak občas vyvádí různé blbinky, jako by byl o hezkých pár roků mladší. Jak mu to dlouho vydrží než dostane rozum, to je otázka.

Děda dostal rozum.

A léta běží.

Taková neveselá básnička v neveselé době. Berte to ovšem jako tvůrčí nadsázku, rozhodně teď neběhám po louce.