po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

a tak, nemůže být pořád veselo..

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

život je tragikomedie...*

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

občas přichází... ale jak ho řešit??

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

pro celou tu dobu...

tak nějak zatím nevím, co si o ní myslet. znamená pro mě moc...