smyšlenost z radosti z ničeho... to se stává .)/photo by Layla./

věnováno ... ani nevím komu. Trochu jednomu klukovi z kavárny, trochu Andělovi... trochu kytaristovi. prostě věnovaná. a je to úplná fikce.

LENCE - baletce na hřbitově polámaných hraček

pidiaturka náladovka

Nevím ...

váhám, váhám, dát to jsem? zdá se mi to? je to sen? … prosím, buďte shovívaví ...

Nedávno jsem ji šeptal jedné úžasné dívce do ucha... Čekala na to v šuplíku dlouho....

Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...

Další bláznivé dílko, co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději moc nepočítám, ale je to odraz mé duše!

Krátké setkání s tebou a pak si každý jdeme svou cestou. Jako vždy. Jako vždy, když se mi něco zdá. Není to často a končí to předčasně...

Ano, je to o něm. Takhle na mě zapůsobil. Takhle se zachoval. Ale nejhorší je, že on za to nemůže...

už v tom zase lítám... ale připadá mi, že jsem kolem sebe nikdy neviděla víc zamilovaných... ;)... tak alespoň nejsem sama...

...

Po dlouhé době ryju sama v sobě... A našla jsem jednu rádobyrýmovanou...

jaro.tram do Modřan.nábřeží.slunce.a nevyplněná stránka v diáři.šetřete mě.

Jubilejní třicátá, snad se bude líbit:-) Trochu "studenější" variace na známé téma, s věnováním bez věnování... Měla jsem tendenci, psát ji pořád donekonečna. Proto těch pár teček na konci; za nimi může být cokoli...

Proč se kvůli němu tak trápím? :'(