Čím déle zkoumám záhadný fenomén jménem ŽENA, tím více zjišťuji, jak málo o něm vím a množina všech těch neprobádaných oblastí dramaticky roste kvadratickou řadou...;o)

Toulal jsem se sám večerní Plzní a myslel na někoho, kdo pro mne stále moc znamená, když tu mne napadla tahle něžná básnička! Hned jsem ji té milé osůbce poslal jako SMS a později i e-mailem do Plzeňského deníku do rubriky "čtenář - reportér ". Tam spíše jen tak z legrace, ale oni ji 19.1. 2007 skutečně otiskli i s několika pochvalnými slovy! Snad se bude líbit i vám...

Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...

Čím to jen může být, má milá, že jsi mne tolik okouzlila? Proč tolik snívám o Tvé kráse, která být bez chybičky zdá se? Proč když tu bez Tebe dlím sám, po Tobě touhou umírám? Proč když zřím do Tvých krásných očí, celičký svět se se mnou točí? Mám Tě rád, moje Roxano! Tvůj navždy věrný Cyrano

Opět jedna pocitovka...

Lidské touhy jsou různé, ale vždycky krásné!

Krásné je snít o lásce...

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

"Raz ťa tu nájdem a spadnem z nôh a budem mať pocit, aký má len Boh." :)) Pavol Habera

Toť písnový text na přání, co měl své přesné zadání, celé fráze i veršů pár já do textu zapracoval...

A tohle zas vzniklo, když jsem četl báseň s poetickým a výstižným jménem "Krásná"od jiné skvělé autorky z literu, skrývající se pod nickem "lampička!" Jak málo stačí k inspiraci!...

Sonet sicilský. Zadaná slova: Slunce les kytice škola klobouk

Láska je mocná čarodějka!

Malý pokus napsat báseň z pohledu mladé, po lásce toužící dívky, která se nebojí jít do rizika. Vždyť žijeme jen jednou!

Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

Láska je naše slunko zlaté, které nám září na cestu a v Tobě, děvče boubelaté, snad nalézám svou nevěstu...

Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, třebaže občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...

Já po servrech jsem bloumal, v duši své smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle, jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...

Na saspi a literu znám jednu prima autorku, se kterou se občas rádi škádlíme! /Vlastně je jich takových víc, co nezkazí legraci.../ Nedávno mi napsala do komentu rozvernou básničku na téma, jak jí taji pod rukama atp. s poznámkou, že jí trochu "Haraší!" Tohle je trochu upravená odpověď...