myslím, že jako každý jiný chlapec
jsem měl jednoho nejlepšího kamaráda v okolí,
jmenoval se Evžen a byl větší
než já a o rok starší.
Evžen mě pěkně řezal.
pořád jsme se rvali.
snažil jsem se ho přeprat, ale bez valného
úspěchu.

jednou jsme spolu skákali ze střechy garáže,
abychom dokázali svou odvahu.
já jsem si vymkl kotník a on z toho vyšel čistý
jako čerstvě zabalené máslo.

řekl bych, že jediná dobrá věc, kterou pro mě kdy udělal,
byla, když jsem běhal bosky a bodla mě včela
a pak jsem seděl a vytahoval si žihadlo,
že řekl:
"já tu svini dostanu!"

a dostal.
tenisovou raketou
a gumovou palicí.

bylo to v pořádku
říká se, že stejně
umřou.

noha mi natekla na dvojnásobek
a musel jsem zůstat v posteli
a modlil se za smrt.

a Evžen šel dál, aby se stal
admirálem či korvetním kapitánem nebo
prostě nějakou vysokou šarží v námořnictvu Spojených států
a prošel bez úhony jednou nebo
dvěma válkami.

představuji si ho teď jako starého muže
v houpacím křesle
s falešnými zuby
a sklenkou podmáslí...

zatímco já opilý
prstem šoustám tuhle devatenáctiletou groupie,
kterou mám v posteli.

ale nejhorší na tom je
(jako když jsme skákali z té garáže)
že Evžen mě zase trumfnul,
protože ten po mně
ani nevzdechne.