když tě ponese tak určitě;):)

kráčíme spolu, zmámení,
po poušti, lesem, kamením,
oddáváme se rozkoším,
srdce nám bije do uší...

Není bez ohýnku kouře,
Opakuj si po mně dlouze:
"I z vánku může být bouře,
Byl to malý úlet pouze!"
Není bez ohýnku kouře...

Když chceš mít hodně,
hodně Ti schází,
do hlíny rodné
citů Tvých vrazi

naděje skryjí,
cos v srdci měla,
ke konci cílí,
cos ráda měla...

Zdolávám duny ňader Tvých,
tápu v dolinách smutků svých,
pak náhle vlétám do oblak,
však v cestě mám písečný mrak,

to pouštní bouře citů mých
se rtů mi zkouší ukrást smích,
srazit mne k Zemi-matičce,
a zavát nádherné sny mé!

Však již dlaň něžně tápavá
tu správnou cestu poznává,
oázy slasti po těle
vyhledává si vesele...

Šeptám Ti krásnou pohádku
o rozpustilém kůzlátku,
jež náhle vyklouzlo Ti ven
i se svým věrným dvojčetem...

Ruce mé už se nebojí
o krásné věci říkat si,
touha v průsvitném závoji
o půvabech Tvých dobře ví...

máš pravdu, tahle je opravdu moc pěkná, je škoda, že je v komentu... zkus ji hodit na liter :)
a jinak díky za komenty, mám ráda tvoje červený čtverečky !

Zalep si duši vonnou pryskyřicí,
snad filmem pružným rány zacelí,
já více k tomu nemohu Ti říci,
jak jiní vnímám, čím Tvé srdce zní...

Skládej si puzzle z minulosti svojí,
obrázky něžné v paměti své měj,
však splíny dávné nech už na pokoji,
jen věci krásné sobě uchovej...

Courejte spolu světem fantazie,
spřádejte plány, co se nesplní,
dokud naděje ve dvou srdcích žije,
předčasné říkat: "Na vše pozdě je!"

Tvé nádherné verše a písně dua Suchý - Šlitr /ty věčné evergreeny!/ jsou mi nekonečným zdrojem inspirace! Zatímco vlastní dílka už píšu jen sporadicky, komentáře sekám ve velkém a mnohá má dílka zastíní..;o)))

Na 109 fakt se cítím,
vždycky když mám "ten svůj" den,
po sexu dech znovu chytím,
do mládí se vracím snem ....

Chtít a mít je rozdíl velký,
snít si můžu den co den,
srdce dělím na dva celky,
duši celou mou si vemˇ.

V profilu "109" svítí!
Ty to děláš od devíti?
Všiml si v tom rytmu čilém,
že je vlastně pedofilem?

Píšeš, co všechno by si chtěla!
Víš však, že nelze jenom brát?
Co ze své duše, svého těla,
výměnou za to hodláš dát?

Mé srdce pláče, Lásku hledá ,
chce, co mu není dopřáno,
hlas můj i vlny v moři zvedá,
snad uslyší mě Cyrano.

Ulitu přikládám si k uchu,
hlas Tvůj zní na pozadí moře...
Jak je to možné? Nemám tuchu,
slyším hlas touhy, skryté hoře.

Delfíní jásot přehlušuje
smutek, co rychle v srdci vzplál,
duše se opět zaraduje,
ulitě naslouchám pak dál...

Hovoří o Tvém skrytém přání
být zase Lásky objektem,
kdo jsi a kde jsi? Nemám zdání,
a přec s tichým podvečerem

jako bych spatřil těla Tvého
přízrak a slyšel srdce pláč.
A ON chce ji a ONA jeho,
ač vlastně neví, co jsou zač...

Příjemná změna:) i ty reálie na konci...

jo tohle je fakt moc povedený

Krásné...a ten závěr...ach :)

Pěkné...hlavně prostřední sloka :)

No, silné vyznání, až bych měl trochu strach..., na druhou stranu, kdo z nás by doma nechtěl alesloň občas nymfomanku.... Ale jinak moc pěkné, fakt!

Povedla se,není to osobní,je symbolická,fakt líbí.

Ano, jsou to tvoje slova,
vracím se k nim zas a znova,
nevím, jestli pravdu máš,
vždyť má je ta svatozář,
co v noci, ve dne nad hlavou mi svítí,
když na louce trhám kvítí.

Jsi-li vskutku dcerou draka,
/ten mýtus jsem splodil já!/,
za partnera zvol si raka,
ten ví, jak včas vycouvá!

Faktem je, že dominaci
u ženy muž nemá rád,
rád v její se něze ztrácí,
anděla chce milovat!

Však neřekl jsem to celé:
anděla, leč s ďáblem v těle,
ne bezvládně zvadlé tělo,
co včas neví, co by chtělo...