Super, ač možná dada, živé a plné

Dík, ta "báseň" byla mnohem kratší a mnohem lepší, ale smazal jsem jí nedopatřením. Tudíž jen přiškrabávání balastu.

Dík, je to složeno cestou vlakem ze zahrady a maringotky za poslechu Soundgarden, album Badmotorfinger. Ale to je asi úplně vedlejší, nikdy nevím, co se komu bude líbit. Jo byla pouť, řízek jak sloní ucho, bylo mi z toho zle, ale spíš ze Sušičanu, dvě piva a kolika z toho skoro. No a ztráty kamarádů. Atd. Koláče žáhu nepodporující a zrezlý kolotoče, každej rok ty samý kecy. No nic, jako každou zimu, až bude čas, "rozjedu" prózu a pak se zas na to vykašlu. Jo, sraz snad klapne, ale číst nemůžu, protože nic ke čtení nemám. Pa.

:-)

PĚKNÉ

Jo, líbí. A vůbec, doraz na sraz.

Velmi povedené

Hezký kousek grunge. Úplně u toho slyšim kytary falešný tón a bicí za beatem. Velice beatnické, dekadentní dílko se skvělými obraty :)

Ha! To se mi moc líbí! Milé přečíst si po ránu poesii :) Den s nocí za humny se páří je naprosto skvělej obrat. Nemám ti co vyčíst.

Nerad bych Tě přechválil, ale.. :)

dobrý...

Je to drobet přitažený za vlasy, ale což:O

za mě dobrý, až inspirující

Pajalord: Možná to trošku vystřižené je. Dík.

ju

Homére tak tomu říkám paráda jako vystřižené ze života fakt že jo :) :D

Tak nějak se peru s prvními dvěma verši.
Konkrétně s příslovcem tu a se slovesem mihly.

Mám to brát jako určení časového pásma (mluvíš-li o staré cihlové klenbě)
Nebo je to myšleno jako něco, co se objevilo v zorném poli kolemjdoucího?

V případě zorného pole bych spíše uvítal propojení mezi osobou a objektem.
Tudíž logičtější by byl verš. Jen se mi tu mihly, nebo: Jen se mi mihly.
I když celkově všechny varianty jsou docela divné, protože se spíše mihl pohled než cihly.
Takže v rámci zorného pole mi toto dvouverší přijde ne zrovna moc dobře uchopené.
Pokud ovšem mluvíš o časovém pásmu, zaráží mě spíše sloveso mihly v konceptu se zvětráním cihel. Na to mihnutí jaksi nestačí.

A pokud budu brát báseň jako text vedený vázaným veršem, tak ani tady není nad čím spokojeně vést čtenářovo oko.

híííííí
se taky musim vratit

:-)

já si to prostě musim přečíst ještě jednou, mam ráda tuhle poezii, která dopadá na čtenáře zvláštně tíživě, hledám si v ní a nacházím, působí rozervaně, není v ní ale žádná sebelítost, beru ji jako sondu do lidské podstaty, tak asi a proto někdy působí až depresivně