Yana: ano, je to na besedu.. s tím, co jsi napsala naprosto souhlasím.. :) díky za zastavení..

Orionka: jo, to jo, takhle to vidím taky :)

nějak nemám na dlouhý komentář, vidím to podobně, dnes mi navíc sedla tvoje úvaha do noty, je důležité najít zlatou střední cestu, hlavně být pravdomluvný a ne falešný, nebo povrchní, je důležité umět jen nepřitakat abychom neměli problém, umět říct svůj názor slušně jasně a každému stejně, to je důležité. A někdy někomu přehnaná upřímnost může přinést jen problémy, mám v památníku z deváté třídy od spolužačky napsáno...zachovej si svoji upřímnost...ano zachovala jsem si ji, ale vždy jsem věděla kdy a jak ji použít, to myslím byl větší dar. Takže být pravdomluvný, nefalešný, nebát se říct svůj názor, ale vědět komu a jak, to je umění. Upřímnost není drzost a neomalenost. Tohle by bylo na besedu, viď. Jo dobrá úvaha. Teď mě ještě napadla situace: upřímnost ve výchově, ano to je důležité téma, ne každý má krásné, šikovné, společenské, nadané a inteligentní dítě, když mu od mala budu tyto chyby upřímně předhazovat, vychovám z něho chudáka, neschopného, zaujatého tím že je ošklivý, hloupý budižkničemu ale jde to i tak že z něj bude schopný, krásný člověk...to mě jen tak napadlo, občas člověk z úst rodičů slyší sice pravdu, ale takovou co se zařezává, hluboko...a nemusí ti rodiče lhát a být neupřímní, jen taktní a empatičtí, no jak říkám je to na besedu...ahoj

Já to vnímám spíš tak, že v anonymitě se rychleji projeví a odhalí to negativní, v tom souhlasím. Ale pokud jde o normálního slušného člověka, nezatíženého žádným traumatem apod., tak přece nezačně mluvit vulgárně a urážet jenom proto, že může. Ale možná jsem idealista :).

Orionka: víš.. já si nemyslím, že člověk se chová stejně, bez ohledu na prostředí.. spousta lidí, když je nikdo nevidí, dělají věci, které by běžně nedělali.. takže, pokud jsou skryti za počítačem, chovají se hrubě, protože je možnost aspoň na někom si poléčit třeba své malé sebevědomí anebo se s někým pohádat.. anebo se chovají přehnaně mile, protože těm v reálu tu lásku neumějí dát a tak se o ně dělí třeba takhle.. to je něco, jako zamilovanost, ta taky člověka mění :-)

vsadím se, že kdyby zavřeli deset lidí třeba do obchodu, narvanýho zbožím a nechali je být, devět z desíti tam něco čmajzne, ač vlastně vůbec zlodějem není.. :)

Pěkná úvaha, taky o tom někdy přemýšlím. Podle mě je to o schopnosti najít střední cestu mezi tebou zmíněnou neomaleností a na druhé straně neupřímností, licoměrností. Obojí je myslím špatně, i když to první asi dokáže víc ublížit.
A pokud jde o anonymitu internetu - člověk se všude chová tak, jak je mu to vlastní, prostředí za to nemůže.

Máta: přesně tak.. anonymita nám dává křídla.. zvlášt v té negativní suverénnosti.. díky :)

Nemohu než souhlasit. Je upřímnost a upřímnost. A špatně vyslovená upřímost se rovná ráně pěstí do obličeje. Někdo ji ustojí, oklepe se a odejde středem, někdo ji zraněný opláče a někdo ji vrátí s ještě tvrdší razancí a mám pocit, že přesně k tomu dost často dochází na sociálních sítích, v anonymním prostředí. Je strašně jednoduché dávat rány, když tomu dotyčnému nevidíme do očí, když za toho někoho je tam jen jméno a obrázek, raní to ale úplně stejně, možná ještě víc. Často to bývají věci, které bychom dotyčnému do tváře nikdy neřekli.
Ano, upřímnost nade vše, ale obzvlášť tu negativně laděnou, s empatií, rozmyslem a vhodně zvolenými slovy.
Díky moc za zamyšlení.

slnečnica: není :D už mě to nebavilo kouskovat :)))

Toto je miniatúra?? :))

Jiří Turner: jsem ráda za tvůj názor, je zajímavý, neuráží mě.. a myslím, že tě chápu.. poslední dobou mám pocit, že ne všechna (nejenom) má díla, která jsou chválena, si tu chválu zaslouží..

osobně mám problém, že jakmile nahodím myšlenku, každá další úprava, ji jakoby zhorší.. takže zatímco vy pilujete, u mě je to spíš na škodu.. :) co se týká této konkretní věci, chtěla jsem ji podat tak, jak jsem ji cítila, když jsem pracovala v nemocnici.. s lehce cynickým nadhledem, kdy nemá člověk čas, zabývat se nadměrně lidskou bolestí, protože je to rozjetý vlak a musí se jet dál.. přitom se zachováním myšlenky, že je to budova plná emocí, výher, proher i zázraků, že tak to prostě chodí.. je jasné, že každý to nebude vnímat tímto způsobem.. a je dobré, znát i takový pohled, takže díky za zastavení a tvůj čas.. :-)

Amelie M.: Vlastně jsem nechtěl říci nic jiného, než jsem řekl. Nechtěl jsem ani sepsout tvoji tvorbu, naopak, řada tvých věcí se mi moc líbí, nechtěl jsem tě ani nabádat k učesanosti. I když tak nepíšu, mám rád volný verš i třeba hodně abstraktní malířství. Mám jen občas takový nepěkný pocit ze současné poezie (a nejen poezie) a zrovna jsi to odnesla ty. :) Víš, nemám rád v umění (to, co děláme je v tom nejširším slova smyslu umění) předstírání, zvláště předstírání hloubky, myšlenky, emoce. Nedovolil bych si tvrdit, že jsi něco takového udělala, nebo snad dokonce normálně děláš, jen jsem měl z té básně takový pocit. Myslím, že i „umělec“ má určitou odpovědnost za to, co stvoří. Neměl by si dělat ze svých čtenářů, diváků a posluchačů legraci, protože ti si ji často za sebe dělat nechají. Třeba proto, aby se neztrapnili, nevypadali jako zabedněnci. Tak to je celé. Ber to, prosím, spíš jako takovou úvahu na dané téma, než kritiku tvého díla.:)

Amelie M.: No, já jsem veršotepec, v próze jsem to nezkoušel, ale určo se stav!
Jinak třeba Extáze. A nemohu tu najìt Sen o vášnivém milování, posìlám, jen jsem to jinak pojmenoval. Ten vyhledávač tady je trochu akurátní, stačí třeba jen malá chyba v diakritice a nenajde to! Lepší je google a hned mi i řekne, kde všude to mám...;-)
Nerad bych, aby mi van* zase psala, že si do zápisníku dávám staré věci pod novými jmén...;-(
Hele, co provedeme se Zamicí? Začíná být voražená, asi dostane na holou! Jen mi budeš muset pŕed exekucí zavázat oči šátkem. Já jak vidím hezkej dívčí zadeček, zapomenu, že jsem chtěl trestat a myslím úplně na jiný věci...Jsem cíťa, no!;-)

Yana: jistě má i tento počin, jako spousta dalších, své rezervy.. :) beru to.. lépe to neumím :) díky

Jiří Turner: víš, osobně si myslím, že ne vše, co se prezentuje za umění, uměním opravdu je..

ode mne nelze očekávat dokonale vystavěné a učesané "básně".. jakmile začnu česat a upravovat, okamžitě mé dílko ztrácí myšlenku a nejsem spokojená.. a já si píšu hlavně pro sebe, je to něco, jako sbírání střípků mého života a myšlenek.. pokud to osloví i někoho dalšího, je to pro mě odměnou, ale nejsem na tom závislá.. někdy i rozlité barvy mají pro někoho své kouzlo.. ;)

osobně beru, když mi orionka napíše, že mi skřípou rýmy.. co ale přesně nesedí tobě, tomu nerozumím.. jestli ti vadí ta samostatná slova a raději by jsi je viděl v nějaké jiné souvislosti nebo..? nevím.. pro mě to byl účel, napsat ji takhle..

díky za komentář.. :)

Tak nevím, někdy mi zdá, že i dobří básníci (stejně jako malíři) náhle získají pocit, že když z nějaké těžko představitelné pohnutky dají cokoli na papír (nebo na plátno), bude to báseň (nebo obraz). Já si myslím, že poskládaná slova nejsou ještě básní a rozlité barvy nejsou obrazem. Možná jsi nad tímto dílem mnoho přemýšlela, skládala nálady a emoce, a já ti křivdím, ale na mě to působí tak, že jsi "nastříkala barvy na plátno" a teď si tam najděte tu poezii a hloubku. Kdo chce najít, někdy najde. Upřímně jsem se o to snažil, ale myslím, že tam žádná není. Píšu nerad negativní komentáře a píšu je jen tehdy, když si myslím, že to má nějaký smysl. Promiň. :)

určitě se ti povedla atmosféra vyjádřit dobře, ta forma nevím jestli je nejpovedenější, zase jako próza by to asi nebylo tak působivé, každopádně místa v ní máš skvělá a závěr dokonalý

Severak: jsem ráda, že se líbí.. snažila jsem se do toho má vtěsnat tu směsici pocitů, co se tam dá zažít.. díky za koment :)

povedená. Naštěstí jsem se v nemocnici už hodně dlouho nevyskytoval, takže to prostředí znám spíš z televizních seriálů. Přesto mohu říct, že je tato báseň výstižná.

Líbí se mi ty části, kde jsou jen vyjmenována ta podstatná jména.

Zamila: broučku, asi takhle.. jestli si madam ráčila všimnout, mě nepřepere.. takže bacha! :D