Dobré, jen pár otázek: Proč tato slova? Proč je po "dávno zapomenutých je singulár? Proč má každá část jinou formu? Proč mám pocit, že jednotlivé části spolu nesouvisí?
A...proč je zima, když je mráz?
A proč líto přijde zas?,
Proč zvadne co rozkvete?
...doktore nám řekněte!

Devils_PIMP: tohle mě baví, jak to každý vnímá jinak.. já tu dvojku ani původně nechtěla zařadit, přišla mi divná..

jo, je kulatá, říkal někdo.. díky

2. Haiku pokud dobre haiku chapu je moc povedene - PODLE ME (a Zeme je kulatá).

koiška: jsem ráda, že tě něco oslovilo :) osobně vnímám jako nejpovedenější "fotografie"..

no gatě - musela jsem si trošku šťouchnout do pánů, nešlo odolat :)) díky

Hezké moc. Nejvíc mě zaujalo to o moři a o smrti to je krásné.

A rozum v kalhotách..přesné.:-)

koiška: těší mě, že se ti líbí, děkuju :-)

koiška: děkuju :-)

koiška: vzpomínková.. děkuju za zastavení..

Věř, že emoce jsou tu u Tvých básní na místě.

Tak něžně svítá jenom u Tebe.:-)

Krásná, deštěm bolesti promočená až na kost..

Hezké, ale konec strašidelný, bojim.:)

Jj, to se mi moc líbí :) A že to máš namluvené, další velké, příjemné plus - tedy pro mě určitě.

Amelie M.: Samozřejmě žertuji, ale jinak jsem na "mínění lidí" ohledně mé osoby docela i imunní.:)

Ono troch komerce do zcela nekomerčních aktivit není na škodu (píšeme přece pro druhé), stejně tak jako by občas neuškodil osobní přístup v komerčních aktivitách.

taron: já děkuju za tvé zamyšlení, něco na tom je :-) člověk opravdu v základu čerpá hlavně ze sebe..

Jiří Turner: do řečí člověk přijde, ani neví jak.. no a když víš jak, tak to do řečí nepřijdeš :))

co se týká té spokojenosti, tak já se naučila vkládat i některá díla, kde nejsem úplně spokojená protože jsem zjistila, že se často líbí více než ta, kde spokojená jsem.. konkretně u tohoto díla mám pocit, že se celkem povedlo, ač jsem trošku "znásilnila" své psací sklony jiným směrem, než jsem zvyklá.. ale zjišťuju, že mě to vlastně i baví! :))

trochu filozofie, kdyby byla naděje personifikovaná, jakože asi jsi ji personifikovala, pak si myslím, že zůstala úplně sama a na vše nakonec zůstane člověk sám. Pokud ale naděje je jen naděje jako pocit, pak člověk zůstane stejně sám, i když se svým pocitem naděje... a proto má sílu, ne, že má druhého pomocníka (osobu), ale že věří ... věří sobě, věří v naději...

díky za zamyšlení, pěkná

Amelie M.: To je moc hezké, že na mě, nezbedu, někdo takhle myslí:)). Jen aby jsme nepřišli "do řečí", že snad tvoříme nějaký pakt.:)))

Je důležité, jestli si sama spokojena s tím, co jsi napsala.:)

koiška: no, to kdyby jsi viděla, jaký měla původně ta báseň závěr.. to bylo pomalu na ukamenování! :D ale asi jí to zkrácení prospělo :)) a máš pravdu

Ano, naděje ztratila svou naději, ale ten (ty) kdo jí našel , dal jí novou naději ..A už člověk není sám, jsou dva..on a naděje :) To mi prozradila Tvá báseň.