vanovaso: to máš pravdu.. většinou je vše ostatní snadnější, než realita.. ;)

Taky se mi moc líbí - a hodně mě zasáhla: je taková opravdová, čistá, hluboká... a dotýká se asi každého, kdo někdy ztratil někoho, koho hodně miloval.

oč je to jednodušší na papíře, než v životě... ale máš pravdu , jinak to nejde... díky

Singularis: tvůj komentář mě velice překvapil i potěšil zároveň.. jak píšu lenče, očekávala jsem spíše kritiku, mám pocit, že to dílo může svým námětem působit kýčovitě, ale zároveň v něm jsou myšlenky, které myslím stojí za to a sama se trošku podivuji, co ze mě tehdy dokázalo vypadnout :)

ta hravost je mně osobně dost vlastní, stejně tak jistá přemýšlivost..

k těm tématům - máš pravdu, je vidět, že o mé tvorbě něco víš a už se docela orientuješ.. sama cítím, že málokdy dokážu uniknout svým zaběhnutým "myšlenkám" a psát jinak.. :-)

o názvu jsem také chvíli přemýšlela a došlo mi, že jsem to asi tehdy myslela tak, že klára je svým způsobem zaslepená, nechce vidět, co jí ještě může život přinést hezkého a pohybuje se jen v kruhu vzpomínek a minulosti, což není nikdy dobře.. dnes bych ji možná nazvala "probuzení" či nějak podobně, ale nechtěla jsem nic měnit, když už..

díky za vnímavý komentář :) cením si každého, kdo přečte delší dílo a zanechá zde alespoň nějaký dojem z něj..

Lenča: co mám říct? očekávala jsem, pokud vůbec nějaké komentáře, tak jen kritické, potěšilo mě, že někoho oslovila, děkuju :)

Naprosto nádherná povídka, kéž bys takové povídky psala i dnes. Hodně se mi líbí už to, jak je napsaná (třeba formát přímých řečí, krátké věty, ze kterých je jasné, kdo si to myslí a tak). Jsou v ní zajímavé myšlenky i situace, třeba ta hravost, když Klára Matoušovi ukazovala mušli, nebo to přemýšlení o životě. A celé to dává hluboký smysl a má to krásný závěr. :)

Poznávám v této povídce některá témata nebo snad myšlenky, které se v tvé tvorbě objevují častěji a připadá mi, že pro tebe mají velký význam.

Jen netuším, proč se jmenuje Slepá, když tam nikdo slepý není, leda bychom za slepého považovali Matouše, když zavřel oči.

No, tys mi dala... Brečím jak želva, ale už jsem to potřebovala. Na tenhle příběh jen tak nezapomenu. Je v něm tak moc... Díky za něj.

Singularis: jééé, dobrý postřeh, děkuju! jasně, že je to fejeton :)) povídky mi moc nejdou..

no, já si myslím, že na lidské blbosti se bude vydělávat pořád.. i když si to spousta lidí přečte, stejně to mnohé neodradí.. nakonec, taky mám povědomí, že to není tak snadné, vyhrát v takové soutěži a vidíš.. ten telefon jsem zvedla! :D (no, asi v tom hrál svou roli i ten alkohol, pravda :)) ) díky

Singularis: tak to mě pobavilo :)) nahrazení perníku čokoládou (kterou taky miluju!) :)) to jsem se zase tak moc nepřekonávala :D u mě by to tedy musela být hořká, ale to je fuk :))

jsem ráda, že se ti to líbilo, díky za reakci.. ono by se asi našlo ještě věcí, ve kterých se dá překonávat :))

Hned po přečtení mě napadají pěkné variace na toto téma, např.:
----
A jednou když ke mě přišla na návštěvu kamarádka, jsem se taky pořádně překonala!!! Odložila si u mě tašku a pověděla, že v ní má perník pro kamarádku. Zbožňuju perník, přitahuje mě jako upíry krev nebo Montyho Jacka z Rychlé roty sýr. A představte si, že já se ho po celou dobu ani nedotkla a nejedla jsem nic jiného než mléčnou čokoládu (kterou mimochodem taky miluju)! A má trpělivost byla odměněna - když kamarádka odcházela, prozradila mi, že ta kamarádka, pro kterou má perník, jsem já... To víte, že jsem ho shltla, ale s dobrým pocitem, že teď jsem se vážně překonala!
----
Umíš takováto témata skvěle podat a člověk se při čtení nejen pobaví, ale i poučí, což je skvělé. :)

Zajímavá zkušenost. Myslím, že jsi spoustě lidí, kteří si to přečtou, ušetřila 70 Kč. Přemýšlím, co asi budou dělat ti lidé, kteří na tomto vydělávali, když jim to přestane vynášet. Začnou si vydělávat poctivě, nebo vymyslí jiný podvod? Těžko říct.

Nicméně literárně mi to připadá spíš jako fejeton než jako povídka (zařadila jsi to do kategorie povídky / ze života).

Amelie M. Je to tak,ale já jsem si pak také uvědomil, že Japonci nemají 4. pád. :)

taron: jak píšu pod tebou jiřímu, už mi došlo, jak jste to pochopili.. :) tak koukni.. a jinak díky za zastavení :-)

Jiří Turner: teď mi to při komentu taron došlo, jak jsi vnímal tu fotografii - v mém pojetí je to první pád.. krása dávno zapomenutých vzpomínek = fotografie ne dávno zapomenutých fotografií, jak jsi měl patrně na mysli.. :))

fotografie mě též "píchla" do očí, ale fotografií se mi tam taky nelíbí... je to šok, ale asi to tak je dobře.

Líbí, je to dobré.

Jiří Turner: no vidíš.. to znám a vůbec mi to nedošlo! :))

Amelie M.: To ne já, to se mi sem nacpal Jiří Schmitzer, jak jsem použil ta "proč".
(bohužel jsem nenašel funkční odkaz na píseň "Bledý jsem"

Lenča: jsem věděla, že se holkám budou líbit :D díky!

Jiří Turner: singulár - "fotografie" .. můžeš to vnímat jako singulár i plurál, co se ti víc líbí.. :) myslím, že do tohoto haiku se hodí oboje..

pocit, že spolu nesouvisí máš správný, jsou to samostatné jednotky :) a s tím souvisí i forma.. u některých jsem se pokusila o rým, u dalších ne..

není zima, není mráz!
copak nám to zvadlo zas?
tohle mi nedělejte
milý čtenářský kliente! :-)))

díky za zastavení :-))

Poslední dvě mě dostaly nejvíc :) Moc povedené.