vanovaso: Když to říkáš...
Ale ano! Věřím Ti...;-)

vanovaso: vanovaso: No, pěkně děkuju, je to od Tebe moc milé, i když se zrovna necítím ani jako skvělý básník a nikdy jsem si to ani o sobě nemyslel! A pokud se mé verše někomu líbily, bral jsem to jako momentální naladění na stejnou vlnu...;-)

vanovaso:
* Jiná, snad i v něčem větší? Tak s tímhle už bych mohl souhlasit...;-)

vanovaso:
Nemusíš! Je to Tvé právo a já ho ctím!;-)
Třeba se mýlím já...Kéž by!;-*

vanovaso: Nemáš zač! Jen jsem napsal, jak to cítím! ;-)

vanovaso: Díky za poklonu! ;-*
Možná v tom stárnutí přece jen trochu zaostávám za vrstevníky...A ten subjektivní pocit stárnutí je pouhá únava z neuspořádaného života.;-)

vanovaso: O.K., budu na to myslet!;-)To ví@, časem člověk otupí a okorá...;-(

vanovaso: Sama jsi se vyjádřila, že je nás hodně, co se bojíme začít znova. I když člověk zná lék, má strach, že podlehne vedlejším následkům, že ho další zklamánì či selhání odrovná!;-(

vanovaso: Aha, 35 let ... Tak to potom chápu. To jsem ještě břídil ... :-) Držím palce, ať je líp ...

Zamila: díky, jj, ono není tak jednoduché zapomenout na někoho , koho znáš 35 let a prožiješ s ním velkou část života,ale vím, že musím jít dál, jinak se zblázním...

shane: vím, že je to jen na nás... takže ty v tom jedeš taky...

shane: básník jsi skvělý, ostatní nemohu posoudit...

shane: ale nic takového jsem neřekla, může to být třeba i daleko větší láska, ale prostě bude jiná... jiná...

shane: stejně s tebou nesouhlasím...

Pěkná ... Ale preferuju zapomínání :-)

shane: díky

shane: naopak, tvoje duše je stále mladá... jsme mladí , jak se cítíme...

shane: ok. , jen jsem poprosila...

shane: to máš pravdu, člověk si uvědomí až když ztratí, jak moc... a jak to bolí,..

shane: bez risku nic zeískáš, ani lásku ... a bože, žijeme jen jednou... a tak krátkce...