Orionka: Smekám, smrt mi nahání hrůzu, ostatně jako každému a tady, v Tvé básni, je tak hmatatelná a s každým řádkem ji přibývá a je více mrazivá...

Orionka : Druhá sloka je moc hezká,tu jsi mi psala z duše..:)

no...to je úžasný.:)

Já tě tady mám zaškatulkovanou jako protestní básnířku. Vnímám tě jako někoho, kdo se v mládí pohyboval mimo střední proud, někde v undergroundu, možná si byla pankerka, dnes je Ti přes třicet a ten mix vzdoru proti konvenci který v tobě zůstal a životního zmoudření přináší na psance neotřelou tvorbu (jako občasný básník mám právo na fantazii).
Jen bych to trochu rytmicky dočesal.

Nicol: Děkuji, to jsem moc ráda.

Stin: A já moc děkuji :).

Vidím, že čerpáš přímo ze života. Kdoví, jaké to bude až nám bude o 20, 30 let víc. Líbí se mi.

Docela úsměvná a přitom pravdivá a ze života. Moc se mi líbí. :-)

ŽblaBuňka: ... nebo úplně nejhůř :). Máš pravdu, tohle je ve hvězdách, dík za zastavení.

Olivka: Děkuji za komentář. Je to o mamince, ale ne o mé, jak vyplývá už z textu, já píšu většinou fikci. Víš, kdybych napsala, jak maminka umírá a hrozně to bolí, bylo by to tak trochu o ničem - takových básniček je, přečetla bys to a nic. Právě tyhle reakce mi ukazují, že dílko funguje, jak má: budí emoce, možná pobuřuje, ale taky nutí k zamyšlení.

nebude-li na tom on ještě hůř

Ač si to člověk přeje, aby se uz netrápila, ve skutečnosti neni na její odchod připraven a moc to bolí. "Tvá smrt krade z mého života"??? Je to skutečně o mamince?

Zamila: Děkuji, to mě těší.

Zamila: Chce se mi říct, že je to těžké téma, tak se i těžko čte :). Ale souhlasím, určitě by to po formální stránce šlo někde uhladit. I když myslím, že tady není lehké plynutí veršů to nejdůležitější. Každopádně dík za zastavení.

To je ovšem dobrá báseň. Fajn rytmus i myšlenka :-) Samozřejmě klasicky hodnotím oboje :-D ;-) Neni lehký vložit do poezie trochu toho naturalismu, aby vypadal opravdově.

Poslední dvě strofy jsou kvalitní. /Miluju to slovo :-D ;-)/ Jinde kulhá počet slabik a celkově by to chtělo nějak ucelit, uhladit, těžko se to čte. Líbí se mi ale: "tvá smrt krade z mého života"...

taron: Děkuji. Víš, opravdu je to fantazie, tak jistotu nemám. Ale představuji si, že to vždycky nemusí být trápení pro umírajícího - ten už je třeba kdesi na druhé straně, jenom tělo tady ještě zůstává zdánlivě živé. A nevěřím, že když něco trvá dlouho, tak člověk ustrne jen v té jedné emoci a nic jiného se mu do hlavy nevejde.

Amadeo´´: Máš pravdu, je tam spousta věcí k domyšlení. Když je součástí umírání bolest a utrpení, touha po zkrácení bude pochopitelná. Já myslela spíš na situaci, kdy se konec protahuje a narušuje životy těm, co chtějí být při tom. Ano, život by se měl zastavit, ale když stojí už tři dny?
Inspirovala mě jedna povídka Škvoreckého - nebo to možná byl úryvek z něčeho delšího, nevím. Četla jsem to už dávno a utkvělo mi, jak upřímně popisoval pocity syna - jedináčka v nemocničním pokoji umírající matky. Tehdy jsem byla přesvědčená, že to psal autobiograficky.

Amelie M.: Ještě jednou díky.

čekání na smrt rodiče je velmi bolestivé, ať je to krátce, či dlouze..., a pokud smrt nepřichází, pak si už i sami přejeme, aby přišla a ukončila to trápení blízkého...není místo na výčitky, možná ani místo na přání...

nejvíce mě zaujaly první slova poslední sloky

krásné