Timothy A. Postovit: Moc děkuji, potěšil jsi mě!

Poslední strofa je kvalitní. Ale "prachem - bratrovrahem", to snad né ... :-)

Orionka: Je to pěkné, jen mě mrzí, že se to na konci stáhne k jedné konkrétní válce, protože do té doby to je velmi univerzální a to zúžení tomu dost škodí.

Jinak o tomhle konfliktu jsem taky loni psal. Já to uklidil do názvu a potom psal obecně:

http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=32571-krizek-u-opytne

Orionka: Skvělá báseň. Studená a lakonická jako válka sama. Tak nějak jsem z toho Ukrajinu, i když ne přímo Donbas, vycítil hned. Možná to je tím, že jsem z Kyevu. Proto jsem se nad celou tou věcí kolem pointy nepozastavil, jinak bych asi souhlasil s Puerem. Smekám před tebou, jako před autorkou této básně, stejně jako před Českem, jako před zemí, která nezapomněla, a která pomáhá. Rychlokvaška, nerychlokvaška - pro mě je to hodnota. Taky mám jednu (tématicky) podobnou: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=30772-vychodni

Orionka: To jsem tak jen plácl, vůbec jsem o tom nepřemýšlel, jenom jsem chtěl naznačit, že ten rým nic moc a možností je habakuk. :)

Amadeo´´: Moc děkuji. Těší mě, že mě bereš jako autorku, která se vyjadřuje k těžkým tématům a nutí přemýšlet. Není to tak vždycky, ale občas se o to snažím, ráda chodím čtenářů "proti srsti" :).
K tvojí otázce - ano, obojí je hrozné. Muž (nebo aspoň většina mužů) tohle podle mě nenese tak těžce jako žena, ze které nikdo nemůže sejmout konečné rozhodnutí, která je do věci zatažena přímo svým tělem a která si výčitky ponese asi do konce života. To je ten blázen v koutě mysli, který se občas ozve.
Těší mě, že jsem ti ukázala nový úhel pohledu :). A za snílka buď rád.

A42: A já děkuji za komentář.

Jiří Turner: Za Kryla a pochvalu moc děkuji, potěšil jsi mě! Jinak vím, že zpracování není dokonalé, trochu rychlokvaška to byla. A děkuji za zajímavou alternativu, i když u ní mi zase trochu drhne rytmus a taky smysl - co je tou vstupenkou? Mour? U mě je to stát se bratrovrahem. Vím, že ten rým není dokonalý, ale asi tohle vnímám jinak. Já se s ním spokojím, zatímco na tebe zřejmě z textu křičí stejně jako na mě třeba hrubky, tohle bude individuální :). Každopádně díky i za tohle zamyšlení.

puero: Hmmm, zajímavé...

samiVdavu: Je to až zvláštní, že když napíšu ďábel, někdo si za to sám od sebe dosadí Putin :). Ale tak to myšleno nebylo, ďábel je pro mě válka a všechno, co ji provází. A místní lidé - ti, co nechtějí nebo nemohou ani bojovat, ani utíkat - asi vnímají jako agresora kadého, kdo jim střílí po domech atd., ať už to je kterákoliv strana. Takže "ďábel si rozoral" samozřejmě je básnické vyjádření a v tomhle smyslu trochu přehnané, ale jinak myslím ani ne, bohužel.

Hodně zajímavé a hodně k zamyšlení. Ten název to vystihuje. Vzpomněla jsem si přitom na jednoho člověka, který v těch místech má příbuzné, jimž je to každodenní zkušeností. Dík za takovou báseň.

Trochu mi o připomnělo Kryla.
Vnímám to jako obrazy války a utrpení.
Působí to sugestivně a konkrétní vysvětlení v posledním verši je běžný prvek, který to umocňuje. Tu a tam mi drhne rým. Prachem/bratrovrahem je skoro bych řekl odfláknuté :)

v rezavém řetězu
s mourem na prahu.
Vstupenka k vítězům-
spolku bratrovrahů.

Když jsem si přečetl název díla a podíval se na autorku, tušil jsem, že to bude báseň s těžkým, ne-li kontroverzním tématem. A je to tak. Dalo by se na to dívat z mnoha úhlů pohledu, polemizovat o tom, co je správné a co ne, a nakonec by stejně zůstalo jen to slůvko kdyby. Při přečtení mě ale napadla jedna otázka. Otázka co je horší. Zda to, když se ptají „“Jaké by jsi bylo, kdyby ses přeci jenom narodilo?“ nebo v opačném případě „Kde bychom byly, kdyby ses nenarodilo?“…

Ale k Tvé básni… z komentářů pode mnou jsem pochopil, žes ji upravila a tak nemám možnost srovnat tuto verzi s tou původní ale… líbí se mi, jak jsi to zachytila. Nikdy mě nenapadlo nebo spíš, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, že se pouhou láskou dvou lidí dá zabíjet a že to jde vlastně docela snadno. Za to může asi ten snílek ve mně… Nechápu, že s tou svojí naivitou stále přežívá...

No já nad tím pointováním přemýšlel jen tak lehce. Jako autor při tvorbě díla samozřejmě uvažuju, jak moc chci čtenáře vtáhnout do děje. Když si to nejpodstatnější nechávám na konce, musím to vykompenzovat dramatičností začátku a průběhu, jinak tvořím nudnou věc. Když třeba znám už na začátku cíl příběhu, bude mě bavit sledovat cesty, které k němu vedou. Takže buď chci, aby můj čtenář věděl hned od začátku, na čem je a přichystal mu ,,spokojený očekávaný,, závěr - čímž čtenáři i mně je jasné, že ho budu bavit cestou k tomu závěru, nebo ho nechávám hledat význam a nakonec ho praštím pointou. Takže v celku si můžu vybrat spoustu způsobů jak vystavět děj: šok v posledním slově (což mě osobně často spíš naštve, než pobaví), stavět děj jako pyramidu - eskalovat ho, nebo začít šokem a zvolňovat a zvolňovat až do nějaké smrti, která je vyvrcholením nějaké existenciální filozofické myšlenky, která se jakoby vrací k začátku a staví ho do kontrastu... čili, tady ti pointa dojde teprve až v kombinaci se začátkem, takže je sice na konci, ale vrací tě na začátek.

Orionka: Pochopil jsem to tak z toho důvodu, že to byly ruské síly, které vnikly na cizí území - ďábel si rozoral Donbasskou zem. Je pravda, že když se k tomu vracím, tak jednoznačné to není, ale trochu přehnané se mi to stále zdá.
Každý konflikt je zbytečný, každý za čas zmizí z novin, všichni lidé by si měli být bratry a vždy si vybíráme stranu, za kterou budeme bojovat nebo budeme utíkat. Líbí se mi ta rez a uhelný prach, to je určité specifikum této války. Tak bych si to představoval. Ačkoliv nevím, jestli bylo cílem být univerzální, nebo mířit konkrétně do Ukrajiny.
Naprostou pravdou je, že každý takový konflikt je naprosto šílený a zbytečný...ten povzdech nad situací sdílím.

Yana: Díky, pochopila jsi správně, že to není jen o té válce, ale hlavně o nás. Protože na tu válku nezapomněla jen média, ale třeba i sociální sítě, kde se široce rozebírají uprchlíci a problémy v západní Evropě, ale že se mnohem horší věci dlouhodobě odehrávají prakticky stejně daleko východním směrem, neřeší skoro nikdo.

samiVdavu: Díky za příspěvek, i když z něho jsem trochu zmatená. Kde vidíš nějaké hodnocení nebo vyjádření jednoznačného názoru? Říkám jen to, že válka na Ukrajině je hrozná a zapomněli jsme na ni. Nepřikláním se k žádné straně, jen k lidem, kteří tam musí žít. A v čem myslíš, že báseň přehání?

puero: Díky za komentář. Opravím tě, ono to - bohužel - ještě nedopadlo, takže nad koncem vzdychat nemůžu. Zatím je to jen povzdech nad průběhem, tím, jak válka dopadá na lidi, a taky nad tím, jak se o ni nezajímáme. Možná postrádáš nějaký názor, zhodnocení příčin, odhad dalšího vývoje... ale to by asi chtělo jiný rozsah a jinou formu než básničku... a taky jiného autora :).Takže jsou to jen pocity v kategorii básně/smutné, což je vlastně žánr povzdech :).
Ale zaujalo mě, co píšeš o pointě. Jako čtenář totiž mám ráda básně, kde si se mnou autor trochu hraje a teprve na konci zjistím, jak to vlastně je. Pak si to třeba musím přečíst znovu, vidím věci zase z jiného úhlu, najednou to do sebe zapadne a tak, prostě mě pointy baví. A nemyslím, že by se básně s rozuzlením na konci hodily jen k některému žánru, resp. jsem o tom takhle nikdy neuvažovala, ty jo?
No a vodítka tam byla - zapomenutá válka vytlačená z prvních stránek novin, uhelný prach, bratrovražedný boj... Ale uznávám, že poznat z toho Donbas bylo trochu náročnější :).

Ano jistě je to povzdech, je to také povzdech jak rychle zapomínáme, ještě nedávno tahle válka plnila první stránky novin a popravdě ani já teď už nesleduju co se děje, přehlušili to jiné příběhy a pravda úplně bezprostředně se mě to netýká, myslím že většina lidí je takových jako já, bohužel, ale omlouvá mě že politice nerozumím, ale díky téhle básničce si určitě na internetu najdu co se vlastně teď děje, takže ji hodnotím jako báseň aktuální, báseň o hnusné a pro mě nepochopitelné válce, báseň o nás o lidech a o našem přístupu, o naší senzacechtivosti a také o našem relativním klidu tady ve středu Evropy. Dík za takovou báseň, možná se zamyslím sama nad sebou.

Hodnotit situaci vzniklou na místě, kde většina z osmi milionů obyvatel jsou národnosti "ďáblovy" takto černobílým způsobem, mi nepřijde vhodné.
Báseň tím, že přehání, působí až komicky. Dala by se, jak již naznačil puero, použít jako válečná šablonka, tudíž by ji mohla použít i "protistrana", zaměnit pár slovíček a mít ji za svou. Líbí se mi zmíněný fakt, že se jedná o válku zapomenutou. Ve víru probíhajících událostí je to pravdivá zmínka, ačkoliv nikterak objevná.
Beru tak tuto báseň spíše jako vyjádření jednoznačného názoru bez hlubšího smyslu.