Orionka: Vážím si toho, že jsi použila i můj komentář. Já bych ho jenom trochu doplnil:

"Přijde mi zbytečně laciné tyhle pocity nějak polopaticky popisovat tak, aby je pochopil úplně každý. V tom vážně nespatřuju smysl svého tvoření a sám bych si toho pak ani nedokázal vážit. Víš, opravdu mi nejde o to, pohybovat se někde v nějakých žebříčcích popularity. Jde mi hlavně o to, nezradit sama sebe :-)"

Jistě si vzpomínáš, že řeč vůbec nebyla o tom, jestli lhát, či ne, ale o tom, že ti mé básničky připadají krátké, nekonkrétní a de facto nenáročné. Ta věta pak znamenala to, že nechci dělat to, co necítím a čemu nevěřím.

Nevšiml jsem si, že by ti kdokoli z Psanců určoval co a jak máš psát. Je to každého svobodná vůle. Nikdo nemá právo ti brát tvůj přístup k psaní ani jím pohrdat. A pokud vím, nikdo to také nedělá. Předpokládám tedy, že i další tvé ukázky jsou pouze odpověďmi autorů na tvoje komentáře. Vysvětlením jejich vlastního přístupu k psaní ať už jako takovému, nebo k té které konkrétní básni.

Ale, jak už tady jednou zaznělo - taky se už nechci účastnit těch nekonečných diskusí o ničem. Víc než cokoli jiného, mi to totiž začíná připomínat jakési ukájení vlastní ješitnosti a touha mít poslední slovo. A to ti rád přenechám :-)

No, já ty autory - vylívače srdíček do jisté míry chápu. Sám taky tvrdím, že píšu abych se nezbláznil.

Na druhou stranu, chápu ty co fabulují. Konec konců - psaní o drogách (nebo o lásce) se mnohem bezpečněji fabuluje, než prožívá.

Co si ale opomněla - nejlepší je vzít 5 deka pravdy, 5 deka lži, okořenit to jednou špetkou citu a emocí a podávat za tepla. Tohle ti všichni sežerou i s navijákem. :-)

Yana: Ten poslední výrok tam zapadá, je to součást přesvědčení některých autorů, že se má psát srdcem, jak to člověk v danou chvílí cítí, jak mu to cosi uvnitř diktuje atd. Potom jsou veškeré další zásahy do "vnuknutého" díla porušením autenticity. A zásahy od cizí osoby už teprve :).
Aby bylo jasno, mně nevadí, když někdo píše jenom svoje pocity a prožitky, je to jedna z možností, proč ne. Ale neměli by to vydávat za přednost nebo dokonce tvrdit, že jenom takhle to je správně. S tím už nesouhlasím.

Aha, tak já to tak pochopila, no k té úvaze s tebou souhlasím, protože i já píšu občas to co si vymyslím :-), navíc většina uměleckých děl je od A do Z smyšlených, ale myslím, že většina amatérů píší pouze čistě svoje pocity a prožitky, takže naprosto chápu že si to obhajují a ty výroky jsou proto srozumitelné, ale zase mi mezi ně nazapadá ten poslední

Yana: To je asi nedorozumění. Nemyslela jsem to (a snad ani nikde nenapsala) tak, že by uvedené příklady byly neupřímné. Naopak, já tvrdím, že literatura klidně může být neupřímná, protože její hodnota nespočívá v upřímnosti.

Já nevim Orionko, já s tebou většinou souhlasím, ale dnes asi ne, což těch pět příkladů nenapsal někdo právě upřímně, oni to tak cítí tak to tak napsali, kdyby to nenapsali právě by si připadali neupřímně, někdo má fantazii k tomu aby psal příběhy jiných, jiný píše čistě svoje vnitřní pocity, ale mně uniká jakou to má souvislost s těmi příklady v začátku tvé úvahy, já na nich nic neupřímného nenacházím

Ailin: Přesně tak. Literatura je pravdivá tím, jak ji vnímá čtenář. Jestli jí uvěří, je to pravda pravdivější než to, co se doopravdy stalo. Já myslím, že si neprotiřečíme, naopak. Pravda literatury prostě nespočívá v pravdivosti samotného příběhu, ten se takhle vůbec stát nemusel, autor si ho mohl přibarvit nebo úplně vybájit.

Singularis: Souhlasím, díky za komentář. Jsou to jen osobní přístupy, které by se neměly vydávat za nic jiného.
Poe se v této souvislosti samozřejmě nabízí, ale nechtěla jsem ho zase vytahovat. Už jsem s ním argumentovala v diskuzi k úvaze na podobné téma, kdyby ses chtěl kouknout: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=27519-ma-se-basnit-hlavou-
nebo-srdcem

Orionka: S posledním odstavcem ale nesouhlasím... dobrá literatura pro mě nikdy není lež. Nemusí to být nutně osobní příběh autora - a přesto to může být velmi pravdivé.

Myslím, že to, co uvádíš jako příklady, se kterými nesouhlasíš, jsou jen osobní přístupy konkrétních autorů k literatuře (resp. poezii). Asi mají na svůj přístup právo, ale také s nimi nesouhlasím a neměli by svým přístupem omezovat další autory.

Doporučuji ti k přečtení Filosofii básnické skladby od E. A. Poea; tam se dozvíš, že i dokonale konstruovaná a neosobní poezie může být krásná.

Orionka: ale jo, já tě chápu.. ale ted mám pocit, který jsi psala minule ty, u mé úvahy.. - jako kdyby se to tu hemžilo těmito extrémními názory.. a to si zase nemyslím :-))

Amelie M.: Vybrala jsem si to, co mě zaráží, to je myslím logické :). A stálo, já píšu úvahy ráda. Dík za komentář :).

Ailin: No já musím říct, že si vymýšlím strašně... někdy až tak strašně, že si vymýšlím i to, že si vymýšlím :))

myslím, že jsi si vybrala jednu stranu extrému z komentářů.. takže tato úvaha mi přijde spíš úsměvná a rozpitvávající něco, co naštěstí není zase tak běžné.. divím se, že ti stálo za to, o tom psát.. :)

štiler: Díky... i za vzácnou návštěvu :).

vanovaso: Děkuji za "přecekomentář", jsem ráda, že se shodneme.

Orionka: To už je individuální... já bych to asi neuměla. Tím ale nechci říct, že to možné není. Jako se dobrý herec umí vžít i do postav, které mu nejsou blízké, tak to jistě umí i dobrý spisovatel.

Přesně tak.

Ailin: Souhlasím. I s tím, že je to zjevné, zejména když jde o sci-fi nebo historickou prózu. Ale u poezie jako by se předpokládalo, že každý píše za sebe, autenticky. Nechápu proč, osobně v tom nevidím rozdíl. I báseň se dá napsat o něčem, co se nás vůbec netýká, a nijak to nesnižuje její hodnotu. Důležité je, jak věrohodně působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku básně vedly, jsou už nepodstatné.

omlouvám se, napsala jsem komentář, ale nějak jsem si uvědomila, že už se těch nekonečných diskusí o ničem nechci zúčastnit... tak jsem ho smazala...v podstatě obsahoval to, cos naposled odpověděla Ailin, souhlasím...