mně se moc líbí prostřední sloka.. jinak mi to přijde, že je forma na úkor obsahu, myslím, že máš na víc

co jsem se dívala na ostatní básně, tak se mi tam líbí nápadem jenom dvě :) jsem zvědavá, jak se to vyvine.. tak držím pěsti

Fakt dobrá. Hurá do dalšího kola .)

Máta: Děkuji za komentář, jsem moc ráda, že se ti Ježíška líbila. A zvyk bych klidně zavedla, jenom nevím, jak na to :).

Ach.... to bylo krásné! Něžné, jemné a trochu smutné. Nostalgické a zároveň s tou dětskou radostí.
Líbilo, zamáčkla jsem slzu (jsem poslední dny nějak na hadry...)
I po formální stránce nemám co bych vytkla.
Zavedeme nový zvyk? :-D

Amelie M.: Asi takhle. Kritizuji tady díla a názory, ne autory. Stejně tak jako jiní kritizují moje díla a moje názory. Nic neskrývám, říkám věci na rovinu, jak si je myslím. A klidně připustím, že se svým názorem můžu být úplně mimo - vždyť o nic nejde, jen o debatu.
(Ve které jsem se mmch. už dozvěděla, že si ukájím vlastní ješitnost a vždycky toužím mít poslední slovo, že mám strašně omezený přístup, že rasisticky zatracuji a zesměšňuji, že se navážím do druhých, že mám vysoké ambice, že ostatní skrytě šikanuji... no ještě že to neberu osobně, fakt :). Pro mě je to naštěstí pořád jen debata.)

Orionka: teď mám pocit, že mluvíme každá o něčem jiném.. :) nemluvím o rozdílnosti názorů.. to je naprosto v pořádku.. diskutujme, proč ne..

mluvím o více, či méně skrytém, neustálém (jakoby nekonkrétním, ač většina ostatních ví, koho má ten druhý na mysli) napadaní a zesměšňování a rozebírání kohokoli, za jeho přístup k literatuře.. ono je vyslovení názoru x taková lehce skrytá šikana..

ono je rozdíl, vyjadřovat se ke světovému dění anebo k lidem, mezi kterými se pohybuješ a máš potřebu jim často naznačovat, jak "mimo" jsou.. nejsou orionko.. ani oni, ani ty..

Amelie M.: Překvapuješ mě. Úvahy (a není jich zas tolik :)) píšu obecně a názorové rozdíly pokládám za přirozené. Vyslovením názoru na určitý jev přece nikoho osobně nenapadám. Jestli si někdo myslí, že všichni musí vidět věci stejně jako on, a každý nesouhlas bere jako útok na sebe, je to jeho problém.
Opakuji, na vyslovení názoru přece není nic špatného. Jestli máš pocit, že už bylo řečeno dost a je to pořád dokola, tak to prostě nečti a nediskutuj... mě teda účast v téhle diskuzi přesvědčuje spíš o opaku.
A fakt myslíš, že mi jde o "lajky" a "poplácávání po zádech"? To mě docela rozesmálo. Kdybych toužila zrovna po tomhle, asi bych tady vystupovala úplně jinak :)).

Orionka: to, že říkáš svůj názor v komentářích je v pořádku a super, protože víš, o čem mluvíš a já jsem postupem času tvé komenty začala ráda číst.. o tom naprosto nemluvím..

často ale dáváš najevo své znechucení nad těmi, co nepíší tak, jak to vnímáš ty.. tak proč je nenecháš žít? proč tu neustále skrytě, či viditelně nadhazuješ, že oni jsou ti "špatní"? snad už se tu o tom vedlo dost diskuzí a bylo tu projeveno dostatečně názorů.. co se chceš dozvědět nového? anebo stojíš o další a další "lajky" a opětovná poplácávání po zádech? nebylo by fér žít a nechat žít?

Amelie M.: Neustále tepu? Jestli myslíš v komentářích, tak tam prostě říkám svůj čtenářský dojem. A myslím, že věcně a slušnou formou, jestli je to jinak, tak mě prosím upozorni. To říkám zcela vážně :).
A jestli myslíš tepáním to, že vyslovím svůj názor v úvaze, tak s tím nesouhlasím. Jednak je to svobodný prostor, nikdo moje názory nemusí číst ani o nich diskutovat. Ale hlavně myslím, že debaty o psaní na literární server patří, že provokují k zamyšlení, jsou užitečné. Takže proč si o tom nepodebatovat? Jenom proto, že se názorově neshodneme, každý to vidí trochu jinak a někdo si nesouhlasný názor druhého bere osobně? Já jsem ráda, že se do diskuse zapojilo tolik lidí. A koho to nezajímá, tak ať čte něco jiného :).

Orionka: ty si ale, nejenom v některých z posledních komentářů protiřečíš.. na jednu stranu říkáš, že jsi shovívavá.. na druhou stranu neustále tepeš ty, kteří píší jinak, než jak chápeš literaturu ty..

je to, jak psal DDD.. proč to pořád rozleptávat a nežít tu vedle sebe? vždyť do těch, kteří to tu nadstavili na téměř profesionální server, kterým ale psanci nejsou.. se věčně taky nikdo nenaváží.. přitom by si mohli své vysoké ambice uspokojovat na (pro ně) výživnějších polích.. tak proč nejste i tam? nakonec.. mohli byste získat zpětnou vazbu jak od "umělců", tak od "obyčejných" pisálků..

DDD: Díky za komentář, i když tě netěšil :).
Myslím, že za mojí úvahou vidíš zbytečně moc. Nechci nic zjistit ani dokázat, prostě se zamýšlím nahlas (resp. písemně), říkám svůj názor. Čtu to po sobě znovu a nevidím, že bych někoho omezovala, zatracovala nebo zesměšňovala. Jestli tam něco takového vidíš (a fakt by mě zajímalo kde :)), tak špatně.
Jinak v tom, že zásadní je, co si z díla jako čtenář odnesu, se naprosto shodneme. Jak jsem psala už níž v jiném komentáři: "Důležité je, jak věrohodně dílo působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku díla vedly, jsou už nepodstatné."
A že autentičnost sama o sobě není přednost, to podepisuju :).

DDD: naprosto sdílím tvůj názor..

loner: :D
Děkuji, jako by se stalo.

Umouněnka: To jsi napsala hezky. Ano, i ve fantazii je srdce. Myslím, že tady snad všichni píšeme prostě proto, že nás psaní baví, jinak bychom to přece nedělali. A někoho baví psát takhle a jiného jinak, naprosto přirozené a v pořádku. Nic tady není zakázané, nic není nefér. A každému čtenáři voní něco jiného :).

Jiří Turner: Moc děkuji a rozumím.

slnečnica: Přesně tak. Všechno je relativní, všechno je subjektivní. A tohle je jen můj úhel pohledu.

Sameri: Děkuji za komentář, je krásné, kolik myšlenek moje zamyšlení vyvolalo.
Ty jsi moji úvahu posunula ještě o kousek dál, k rozměru, který jsem taky viděla, ale už to s ním nechtěla komplikovat. Naprosto souhlasím, že každé subjektivní vyjádření zkresluje, díváme se na realitu ze svého úhlu pohledu. Takže můžeme být přesvědčeni, že pravdivě, ale třeba to tak vůbec není nebo jen zčásti. Dobrat se pravdy není vůbec jednoduché. Jak píšeš, v každém díle je kus pravdy a kus vylhanosti, i když se maximálně snažíme jen a jen o pravdu, protože to stejně bude jen ta naše subjektivní pravda.
No teď jsem se do toho asi docela zamotala :). Zkrátka psát pravdivě můžeme chápat jako subjektivní pocit, ale jako objektivní fakt těžko. A s tím vědomím, že každé převedení skutečnosti do slov je už samo o sobě zkreslující, já k psaní přistupuji. I k psaní této úvahy, která je taky jen můj subjektivní pohled a nic jiného ani být nemůže :).

Netěší mě to, ale přece jenom ti sem vlezu ještě jednou. Přemýšlel jsem, co vlastně chceš zjistit nebo dokázat. Ten přístup mi totiž přijde strašně omezený. Pořád kladeš něco proti něčemu. Jako by to nemohlo existovat vedle sebe. Je to jak dva stromy. Dejme tomu jabloň a hrušeň. Oba dva rodí dobré ovoce a přece se najdou takoví, kteří buď jedno nebo druhé nejedí. Zeptej se jich. Nevysvětlí ti proč. Prostě to tak mají. Ale kvůli tomu já přece nebudu kácet ten či onen strom. Mám rád obojí ovoce a navíc mám rád i ty stromy.
Je to to samé, jako by ses ptala černocha proč je černý, nebo Číňana proč je žlutý a jestli by se za to vlastně neměli tak trochu stydět. Proč? Jsou takoví od Pánaboha a nic s tím nenadělají.
Myslím, že je poněkud omezené a rasistické zatracovat či zesměšňovat ten či onen přístup, pohled a názor, protože pokud ten vede k dobrým plodům, jistě není špatný. Podle mě není důležité to, z jakých pohnutek dílo vzniká nebo do jakých kulis je zasazeno, ale zásadní je to, co si z něj odnesu. A to může být v obou případech něco, ale také nic. Ano, krásná literatura se bezesporu neobejde bez smyšlených postav, dějů a kulis (jinak bychom si toho asi moc nepřečetli), ale přesto, aspoň většinou, v sobě odráží část autora. Jsou ale i díla čistě skutečná a neméně cenná.

Pravda je (a to už se asi podvacáté opakuju), že mě nijak nenaplňuje neustálé dokola a dokola opakované vystavování a zdůrazňování vlastní bolesti a její autentičnosti jakožto přednosti. Ve chvíli, kdy se z toho stane živnost a závislost, přestává mě to zajímat. I já si myslím, že nejsme na maminkovském serveru. Mimochodem - zajímala ses o čem byla moje básnička "Bělavá". Byla právě o tomhle.
Promiň, trochu jsem se rozkecal...

Kde to mam podepsat?

Já si jednoduše myslím, že i když píšeš o něčem, co jsi nezažila, co sis vymyslela, nebo tak.... pokud to děláš ráda a píšeš s láskou právě k té fantazii, pocitu, myšlence, literatuře celkově...tak to od srdce je a je jedno, že to třeba je jenom slovně ztvárněný sen, či něco jiného. Myslím, že literatura mí jít vždy od srdce a né jenom z nějakých přírůček na "správnost". Když je v tom srdce, je to poznat a má to lepší vůni.