vanovaso: Děkuji za "přecekomentář", jsem ráda, že se shodneme.

Orionka: To už je individuální... já bych to asi neuměla. Tím ale nechci říct, že to možné není. Jako se dobrý herec umí vžít i do postav, které mu nejsou blízké, tak to jistě umí i dobrý spisovatel.

Přesně tak.

Ailin: Souhlasím. I s tím, že je to zjevné, zejména když jde o sci-fi nebo historickou prózu. Ale u poezie jako by se předpokládalo, že každý píše za sebe, autenticky. Nechápu proč, osobně v tom nevidím rozdíl. I báseň se dá napsat o něčem, co se nás vůbec netýká, a nijak to nesnižuje její hodnotu. Důležité je, jak věrohodně působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku básně vedly, jsou už nepodstatné.

omlouvám se, napsala jsem komentář, ale nějak jsem si uvědomila, že už se těch nekonečných diskusí o ničem nechci zúčastnit... tak jsem ho smazala...v podstatě obsahoval to, cos naposled odpověděla Ailin, souhlasím...

Orionka: Tak každý to má jinak... a psát o něčem, co jsem neprožila, je podle mě těžší. V tomhle obdivuju ty, co to umějí - třeba Mátu... (U toho, o čem píše ona, je zjevné, že to - naštěstí - sama neprožila :-D )

Ailin: Ta první věta je citát z komentáře. Ne že to je nefér, ale že by si připadala nefér. Proč, to právě nechápu.

A on někdo říká, že "je nefér psát i něco jiného než vlastní zkušenost"? Proč by mělo?

Orionka: Já vim, že nevešlo. Já vim, že Ty být :-D realista :-) Asi zas brzo přihodim nějakej med :-)

Zamila: Máš pravdu, sloveso se už nevešlo :). Ale mám pocit, že tady nevadí, když si ho čtenář musí domyslet, ono to zas tak složité není.
Přímost byla záměr. A já jsem zase spíš realista než romantik, snad mě chápeš :).

Myslím, že je zajímavé a všeobecně obohacující na toto téma diskutovat, nicméně autor má vždy poslední slovo. A tak o má být.

No, nevim, tady mi nějak chybí sloveso:

"v pozadí tklivá melodie
a slzy jako dezinfekce"

A celkově je to na mě moc přímé a technické, no, je to prostě taková ta typická realita života, kterou máš ve většině básní. No, jo, ale já jsem romantik ... Tak snad mě chápeš :-)

Jiří Turner: Já tam tu sloku původně dala vlastně přesně z toho důvodu, který popisuješ. Cítila jsem, že básni chybí řád, a chtěla ho porušit ještě víc, abych ho tam paradoxně dodala - povýšit neřád na řád :). Zároveň mi ale bylo jasné, že ta sloka je slabší než ostatní, nejen řekněme explicitnější nebo obscénnější, ale také technicky, rýmy. I tuto lacinější formu jsem na jedné chápala jako další rozměr básně, ale na druhé si tím vůbec nebyla jistá.
To jen na vysvětlenou mého váhání :). Ani teď si nejsem úplně jistá, ale spíš mám pocit, že je báseň lepší o třech slokách.

Myslím, že dochází trochu k matení pojmů. Báseň, podle mého názoru, není psána výhradně volným veršem. Misí se v ní (autorka promine) nahodile různé prvky. Právě ty (myslím ty metrické) v neuspořádané struktuře vytváří onen " vnitřní rytmus". Čistě technicky vzato, rytmus buď je, nebo není. K jakési neuspořádanosti patří i různá délka slok, veršů a "neřád rýmů".
Formální neuspořádanosti sluší i neuspořádanost myšlenková, obrazová i výrazová. "Hlasoval" jsem pro tu trochu obscénní a lacinou sloku protože obohacovala báseň o další rozměr. Tu báseň vypráví rozpolcená žena (tím nemyslím autorku). Může brečet, může se smát, může být vulgární.
Já osobně nemám rád takové ty básně "napůl". Má - li mít báseň řád, ať ho má. Má - li být neuspořádaná, ať to stojí za to. :)
V tom uvedeném vzorku Křesťanova textu (Křesťanovy texty obdivuji) jde o něco jiného. Tam je rozpor perfekcionistického formálního (zvukového) uspořádání a významového rozfázování, které často umocňují anakoluty.

Timothy A. Postovit: Dík za zastavení :).

To je naprosto skvělé!)

Nerovnovážná stavba nevadí, je to volný verš, má to svůj vlastní (jak řekl DDD vnitřní) rytmus.

kmotrov: Děkuji za vysvětlení. Už Jiří si všiml nerovnovážné stavby, ty píšeš o frázování... asi tam oba jako pozorní čtenáři vidíte, že báseň vznikala na etapy, je to takový slepenec různých nápadů, proto ta rozkolísanost rytmu, proto každá část může fungovat i samostatně. Ale oba mi tohle řešení vlastně chválíte, což mě moc těší.

bludička: Děkuji, to jsem ráda... snad něco hezkého :)

Skvělá... něco v ní nacházim ;-)