Jé, to byla hezká básnička!!!:-)
Opravdu! Moc podařené- dle mého gusta!

... nu ... člověk občas přemýšlí o lecčems ...

V objetí Blaženy
Pečený vařený
Mám úsměv blažený
Jsem totiž na ženy

A potom oblažen
Objetím mnoha žen
Vrhám se na šen-žen
(Vím je to "na žen-šen") :-D

jen houšť!

hehe :)) ale to je povedené :)

přemožen
mužným pláčem
přemnožen množinami
mnohého muže
mrože
přemýšlím
jestli jsem na muže.

to je ;) teda oblažená LadyLobo... ;) tvuj original je holt original ;) a ja jsem na zeny... ale psst ;)

tolik sluncí....dává život...dává naději;)

..každý máme své slunce a všem nám svítí stejně, jen z těch možností si vybíráme každý jinak... a báseň? Zkrášlí duši... :o)

To jak myslíš, jak uvažuješ na vědomé i podvědomé úrovni, tak tím přitahuješ do svého života jiné lidi a navzájem si dávate lekce, které máte dostat pre Váš osobný růst ..a když se poučíš a třeba se tvé uvažování změní .. začneš přitahovat jiné lidi a jiné situace ...jako kdyby Ti všichni nahrávali, co máš slyšet, pochopit etc.
a zároveň oni přitáhli tebe .. protože mají něco uslyšet, uvidět, pochopit od tebe...

... všechno je relativní ... záleží jen na úhlu pohledu ...

jo jo, to s tím lpěním......lpěním...lpěním....to je čurbes..:-)(-:

ANO. PŘESNÉ.sssa TI to taky napsala moc hezky, jen bych dodala, že mnozí se bojí i spadnout, tak se drží podivných tanečníků v podivných polohách, hlavně aby SE na těch kolenou NEOCITLI...

Hlboká myšlienka... Škoda len, že občas v tých rolách zlyhávame... padáme na parkete priamo na kolená... a hanbíme sa vstať... alebo podrazíme nohy aj iným, aby sme v tej hanbe neostali sami...

Tvoja hravá forma básne skrýva veľkú myšlienku :)

Oko, do duše okno...

Jj, nejvíc toužíme, po tom, co nemůžeme mít... Hezká hříčka:-)

Něco na tom bude. Je fakt, že všechno se prolíná se vším...
A zrovna o statistice jsem ještě před nedávnem přemýšlela, a to v souvislosti s lidmy, co zahynou za volantem. Dělala jsem totiž autoškolu. Bála jsem se, že budu naprosto nemožná řidička, a že tím jednou udělám čárku do statistiky. Ale k mému vlastnímu překvapení jsem závěrečné zkoušky udělala hned napoprvé. Zítra si jdu podávat žádost o řidičák...
/Ježíš, já jsem zase dneska ukecaná...:-D/

Procházím ulicí jak herec v divoké pantomimě, kolem Harlekýni, Kolombíny, Pieroti, Pantaloni .... a kdo jsem právě teď já?

a pak se oči zrcadlí v slzách...

zná odpověď?

Většinou nejvíce chceme to, co nemáme, platí to i pro svobodu-nesvobodu...
tak mi věř..:o)