Neboj, na svatýho Dyndy

vnímám z ní že stále doufáš...jo, zapůsobila

jo jo libi, ma co do sebe

radkova předvolební, jo beru ji

já vidím nevěrného zoufalého muže, který stojí na prahu vlastní ložnice, a v ní tiše a klidně spí jeho vlastní žena, takový obrázek vyvolala v mojí mysli tahle básnička a protože něco vyvolala tak se mi líbí

já vlastně nevím jestli je to napsáno hezky nebo ne, ale myslím že jí chápu a tak si tady zamyšleně pokyvuju hlavou...

Tak moc známé... a velmi hezky napsané...

hezké

Nevím, ale většinou tvé básně na mě tak nějak zvláštně působí :)...pěkné.

Upřímně, vypil jsem osm skleniček Pálavy, ale stejn ě jsem si té čárky před A všiml.... no nic, to jen na okraj - ono člověk co hledá dokonalost a má depku cítí v každé chybě jakýsi vyšší účel, jakou si boží proszřetelnost - úděl, to je to správné slovo....... jsi básník svými verši věčně zamilovaný. Budiž proklet, či věčně uctíván, já nevím, co je horší. Zda se trápit láskou, nebo ji nemít......... jako autor milostné poezie i já jsem už prošel oběma alternativami a stejně - pffffffff stejně žiju v minulosti a domnívám se, že láska člověka potká jen ve velmi omezeném počtu případů. Pravdu máš v té poslední větě!! Velkou zásadní a zcela apokalyptickou pravdu. Naděje vrací do vzpomínek. Naděje je hořký likér a vzpomínka je utrejch, který nás vnitřně oslabuje až k smrti, když láska projde kolem a nám nezbývá, než věčně býti zaskleni v úsměvu, který nám zanechala, když se k nám obracela zády. Ach jo. Tak řekni: je ti co závidět, nebo ne?

Hezké =)

dobré to máš.. :)

Hezké pokaždé mě inspirují tvá díla =)

hezké, také jsem měla jeho texty ( mimo báječnou ženskou) ráda....Některé z nich..třeba Otázky, byly mimořádné, že?:-)

Hezké =))

básník nebo kovboj... to je jedno :)

Výborná ;) "lovec svědomí" je dobrej...
Akorát nevím, proč máš "krátká U" v prvním řádky? Záměr či překlep?

Tak tahle se mi líbí více než minulá.....opravdu parádní :)

nejen tady, ale mám pocit jakoby vteřina bylo tvoje oblíbené slovo, snad ji tolik prožíváš každou vteřinu i tu nejzoufalejší, jednou jsem psala jakobys svá díla psal odněkud z vězení, nemyslím to zle, to je to co cítím, třeba jseš svým vlastním vězněm, vězněm svých snů, myšlenek, zoufalství, nenaplněných vztahů, pořád se ráda nořím do tvých jakoby uvězněných slov, tak

Vynutila mi úsměv na tváři, přijde mi hodně povedená, stále se držíš svého :)