Lasak: no ono u té morálky jde spíš o praxi než o teorii. Já třeba vím, že jsem se v minulosti (i poměrně nedávné) k některým lidem zachoval jako kretén. Z toho důvodu bych si ale nedovolil radit ostatním, jak mají žít.

Homér: Víc mě zajímá to "atd. atd. " Singulárisovi jsem na to odpověděl. Kdyby jsi dodržoval tenhle argument, tak by bylo přece nejlepší ji držet zavřenou ve sklepě, aby se nemohla náhodou zamilovat do někoho jiného.

To tě tak omráčí, že nejsi schopen pohybu, i když bys nejradši zabíjel, že ano. No a na druhý straně jsou manželé, kteří mají dvě šikovné děti, přitom natáčí amatérské péčko s jinými lidmi. Vůbec bys to přitom do nich neřekl. Jako repráky mám radši stereo, ale vztah mono. Já vím, je to sušší než kašel britské kočky. No jak pravil/a Singularis, v polygamii je pak lehčí se zamilovat do někoho, koho bys jindy kvůli trapným zásadám slušně odmítl. Atd, atd.

Homér: To, že s námi máchají emoce, ale neznamená, že jednáme správně. Když zabiješ člověka, protože jsi byl zamilován do osoby, která tě o to požádala, tak pořád nepůjde o morálně správnou věc. Tohle nemá ukázat, jak se chováme, ale jak bychom se měli morálně správně chovat.
Lidé dělají chyby dnes a denně a já také. Přesto je plno lidí, kteří si tuto chybu omlouvají a myslí si, že morálně špatně nic vlastně nedělají. Zároveň se snažím poukázat na možnosti toho jak to lidé mají a je do toho vnesen respekt k tomu, že jsou lidé, kteří chtějí žít v polygamii/ bigamii a měli bychom to být schopni respektovat. V podstatě jde o určité roztržení šedivého a pohyblivé hranice mezi mezi morálně špatným a morálně omluvitelným skutkem.

Severak: Je to sepsáno spíše stylem "po půl roce mám konečně čas to sepsat" než, že by šlo o nějaké rozpoložení v životě.
Co se týče morálky a dobra. Ano jde o tenký led a je to velice náročné, ale přesto o těchto věcech často diskutujeme a já se osobně za sebe snažil najít svou morální cestu a tu jsem našel někde mezi komunitarismem ( fakt to není nic společného s komunismem) a liberalismem

Severak: Ano, taky bych nechtěl být ve bigamické, nebo polygamickém vztahu. Ale jak sám uvádíš je to volba jiných lidí a pokud jim to vyhovuje nemůžeme tvrdit, že je to špatný způsob vztahu.

Ohledně praxe jsem reagoval na Slunečnici. Pouze bych se opakoval + něco dodám i Homérovi.

slnečnica: Tak proč jsem se o tom už x krát bavil o tom, co je a není správné? V čem přesně se v téhle úvaze mílím? Navíc tohle není jen teorie. Celé to probíhá v praxi takže nechápu narážku. Navíc, to že se nějak chováme neznamená, že se chováme vždy morálně uvědoměle.

Orionka: Tohle popravdě vyústilo z debat, které jsem vedl. Čii nejde o nějaké pohé mé zamyšlení. Lídé o tom diskutují, co je a co není správné ve vztahu.
To, že lidé dělají přešlapy? Ano je to lidské. I já ukradl zřejmě někomu propisku, v pubertě se rval, i když jsem nemusel atd. atd., ale určitě to nebylo morálně správné.
Tahle úvaha má pouze ukázat morálně správnou cestu. Znám totiž plno lidí, kteří například nedovolují svým partnerům ani trávit čas s jinou osobou opačného pohlaví a věří, že je to morálně správné. To samé podvádění stylem "co oči nevidí, to srdce nebolí" Je to do určité míry kritika jejich názorů. Ber to jako úvahu proč je špatné krást. Věř, že loděj ti morálně dokáže ospravedlnit své činy a přesto my budeme vědět, že jde o morálně špatnou věc. V momentě, kdy se začnete handrkovat o tom, kdo má pravdu by ti pomohla Rawlsova teorie spravedlnosti a jeho poučka s oponou. Stejně tak se snažím postavit oponu před tuhle problematiku.
Dále se prosím podívej, že pravidla jsou obecná. Vyškrtni celou 3. část, neboť ta už je osobní. a je to obhajoba toho, jak to mám já a proč.
1. a 2. část mluví o obecných pravidlech, která jsou dle mého dostatečně obecná, aby zahrnula rozmanité možnosti vztahů. V podstatě říkají "sedni si s partnerem a nastavte si ta pravidla" Je to právě kvůli oné diverzitě v tom jak kdo vztah vnímá a tím se předešlo neporozumění v tom, co od partnera očekáváme. + je tam dodatek, čím bychom se dle mého měli řídit pokud si tohle nenastavíme.
Ano člověku se názory mění a nic ti nebrání si v průběhu vztahu s partnerem sednout a říct mu, že ti tohle začalo vadit, tohle vadit přestalo atd. Já jsem zvyklý o těhle věcech se ve vztahu bavit. Neříkám, že máme povinná sezení každý nedělní večer, ale v momentě, kdy vím, že se něco změnilo a chci něco probrat na to ve vhodnou chvíli přivedu řeč.
Samozřejmě se dovolovat nemusela. Respektive poprvé, kdy jsme se o tom bavili, bylo v době, kdy jsme spolu ještě nebyli a bavili jsme se o vztahu mého kamaráda s jeho přítelkyní, protože ti si navzájem zakazovali se vídat s jinou osobou opačného pohlaví - a samozřejmě to nedodržovali ani jeden a měli z toho akorát hádky. No a my si tehdy vyjasnili, že tohle bychom nikdy partnerovi nezakázali. Pak jsme se o tom bavili někdy i v průběhu vztahu, ale nijak se to nezměnilo. Pouze na to přišla řeč. Celá ta část každopádně měla poukázat na to, jak mi přijde nesmyslné takto osobu omezovat pokud ji to vadí a nechce to přijmout.
Co se týče 3. části je to o tom, jak to mám nastavené aktuálně ve vztahu, a jak jsme s partnerkou spokojení. Neříkám, že se to nemůže změnit, ale tam bych už zabředával moc do osobních informací, což nechci.

Singularis: Heh a čáarky jsem si nechal kontrolovat jinou osobou, protože jsem v nich na tom ještě hůř než slečna, která mi je opravovala :D
Upřímně z hlavy nedám jestli jsem někdy použil slovo partner čistě v mužském rodě a popravdě slovo milenec používám pouze v mužském a slovo partner používám stejně jako ty jako označení i jen pro muže, tak i pro muže a ženy. Každopádně celý text je myšlen pro obě pohlaví stejně a je jedno, kdo je v jaké roli. Navíc nemusí jít nutně o klasický heterosexuální pár.

(1)3a - předpokládám, že reaguješ na tohle- Ano takhle je to také myšleno. Je to kritika vůči prvnímu názoru.

(1)(d) Ano to riziko tam je, to připouštím, ale bohužel tohle riziko nejde eliminovat tím, že se o kompromisy nebudeme snažit. Můžeme na to riziko maximálně poukázat a s vědomím toho, že tam je, se snažit ho nějak potlačit. Případně je to o diskusi v buducnu. Pokud osoba toho rozhodnutí začne litovat, pak je na ní, aby téma znovu otevřela a řekla, že ji to začalo vadit.
Hledat osobu, která bude mít věci naprosto stejné jako mi a nedojde k žádnému rozchodu názorů na nějakou věc je dle mého hloupé a nereálné. Člověk se ve vztahu musí naučit dělat kompromisy pokud chce, aby byl vztah dlouhodobý.

Ano ****Záletnictví zvyšuje tohle riziko, ale tohle riziko zvyšuje i to, když jde osoba s jinou osobou na kafe. Pokud k zamilování dojde je na dané osobě, zda tyto city zazdí, nebo zda nás opustí. Stejně jako když se zamiluje do kamaráda se kterým chodí na kafe.
"Zpravidla nedokáže dodržet pravidla" - je to o lidech samotných. Pokud nedokáží dodržet pravidla, tak jednali špatně. Nemůžeme je obviňovat za to, že se zamilovali, ale můžeme je obviňovat, že se nerozhodli to nějak zazdít popř. utnout s danou osobou popřípadě se s námi nerozešli a nezačali nový vztah s druhou osobou.
"Další problém"- tam to řeší vlastně pravidlo 3.4. a pokud by osoba neuměla říct ne- čili neumí udělat v tomhle kompromis a přistoupit aspoň na pravidlo 3.4, tak si musí najít parnera, kterému to nevadí. (Např. impotenta, frigidní ženu...)

Tento pilíř je postaven na filosofickém dogma. Upřímně netuším, jak řeší filosofie svobodu dítěte upozorním jen na to, že ne vždy je zákon postaven tak, aby vyhovoval tomu, jak dnes filosofické dogma vnímá spravedlnost.
Popravdě si dnes nejsme úplně jisti tím, jaká je " nejlepší výchova" Nemusí být dokonce ani čistě monogamní. Jinak ano je i hypotéza o tom, že vztahy mohou u nás být přirozenější pouze po dobu výchovy dětí. - Těch hypotéz je popravdě víc.
Poslední část předposledního odstavce mi prosím upřesni. Nevím zda ji úplně chápu

Popravdě tohle téma bych raději zpracoval až jednou budu mít sám děti už jen z principu, abych nemusel poslouchat věty typu "to budeš vnímat jinak až budeš mít děti"
Jiná témata v hlavě mám a mám v hlavě hlavně jedno téma, které určitě zpracuju až na něj najdu odpověď - zda existují okolnosti, kdy je morálně správné zabít člověk.

Další rizikovou věcí na psaní o morálce je, že si čtenáři mohou klást otázku, zda je autor skutečně tak morální člověk jak se tváří.

Za mě osobně: já nemám odvahu psát články, kde bych radil lidem jak na život a to čistě z toho titulu, že si uvědomuju jak jsem sám občas bezradnej.

Za mě osobně: polyamory a podobný koncepty odmítám. Čistě z toho důvodu, že počet problémů se nasobí počtem lidí.

Na druhou stranu - věřím že jsou lidi, kterým to tak může fungovat a mě do toho v podstatě nic není. Takže proč ne, akorát to není nic pro mě.

Souhlasím s Homérem s tím, že do krásný teorie hodí praxe vidle.

PS: z osobních zkušeností vím, že k sepisování podobných pamfletů dochází, když si člověk řeší nějaký vlastní vztahový splašky. Váhám jestli chci nebo snad radši ani nechci vědět proč došlo k sepsání tohohle.

slnečnica: Slnečnico!? Hovno? Půjdeš na chodník hanby. Haha. Máš pravdu. Já to dočetl do 2a, no a pak jsem si jen řekl, až ten kluk potká a pozná tu pravou lásku, jestli někdy bude mít tu "smůlu", tak se z toho posere.

Teória Ti je v praxi v oblasti vzťahov k hovnu, Honzo...

Dočetla jsem a připadá mi, že moc teoretizuješ. Snažíš se vměstnat do pravidel něco, na co jsou pravidla krátká, resp. nikdy neplatí pro všechny a často se porušují, jak se o tom přesvědčili už mnozí jiní před tebou, od církevních otců až po Plzáka a spol.
Různých proměnných je v lidských vztazích až příliš mnoho, a i kdyby tvoje dlouhá úvaha byla ještě tisíckrát delší, zdaleka je všechny nepostihne. Záleží na každém, jak má tohle vnitřně nastaveno, navíc se jeho nastavení ještě může měnit v čase, jak to proběhlo i u tebe. Klíčový bude jeho vztah ke konkrétní osobě, takže třeba u jedné partnerky ti nevadí skoro nic, hlavně že ti o tom řekne, a pak přijde jiná a začneš šílet jenom z představy. Ale ani tohle samozřejmě není dané, šílet budeš třeba rok a pak to zase bude jinak. A ty bys na to chtěl stanovit pevná pravidla, takhle to prostě mám a hotovo? Takhle je to správné a jinak ne? Blbost. Bavíme se o emocích, na ty je racionalita krátká.
Ještě poznámka, v závěru mě zaujalo, že jsi "normálně dovolovat partnerce sednout si do čajovny s kamarádem". Zvláštní formulace, to se tě fakt musela dovolovat? :)

Děkuji za úvahu, to téma je podle mě aktuální a velmi důležité.

Pro začátek pár výtek k formě (které nejspíš očekáváš): Z pravopisu jsou hodně špatně čárky, jak ve větě jednoduché, tak v souvětí; evokuje mi to představu, že autor je básník. ;-) A je velmi nepřehledné, že poměrně chaoticky používáš pět druhů číslování. Pokud se potřebuješ efektivně odkazovat, buď používej jednoúrovňové odkazování (což je náročnější) - tzn. např. "námitka v odstavci č. 291", nebo raději systematicky používej hierarchické číslování, tzn. např. 3.a.1. Snahu o nějaký systém v tom tvém číslování sice jakžtakž vidím, ale ne vždy se ho držíš.

Další věc, kterou bych si chtěl/a ujasnit, je, zda pod slovo partner, resp. milenec, zahrnuješ jen muže, nebo i ženy (jako já). (A neříkej mi, že to děláš, jak se ti zachce!) To proto, že používáš i slova partnerka a milenka a ne vždy mi to dává smysl. Nejhorší je to ve větě: "Partner má přednost před milencem/kou." Pokud může být partnerem či milencem i žena, pak nemá smysl to "/kou", protože milenka už je milenec. Pokud jsi zase partnerem či milencem mínil pouze muže, vyznívá to sexisticky, že muž má vždy přednost a žena na to právo nemá.

Co se týče bodu 3a, přirozený nemusí znamenat dobrý. Pro člověka je třeba zcela přirozené rozhazovat odpadky kolem sebe a nestarat se o ně. Dokud to byly jen např. slupky od brambor, nebyl to problém, ale s miliardami tun plastů nebo nebezpečnými chemikáliemi tak člověk prostě zacházet nemůže.

Hodně sympatizuji s bodem 2b, jsem pro diverzitu.

K bodu (d): kompromisů při uzavírání dlouhodobého vztahu bych se bál/a, protože pokud jedna z osob po vztahu touží víc než druhá (např. je víc zamilovaná), je v tom stavu ochotna přistoupit i na podmínky, které pro ni budou velmi nevýhodné. Později toho bude litovat a může to vztah "rozbít".

Myslím, že ****Záletnictví zvyšuje riziko, že se "zalétávající partner" zamiluje do cizí osoby. Zatímco se totiž někteří lidé za celý život ani jednou nezamilují a nechybí jim to, jiní si naopak nedokážou užít sex, pokud tu druhou osobu dostatečně nemilují. A ve stavu zamilovanosti do milence pak partner zpravidla nedokáže dodržet ta pravidla, zejména pravidlo 3.4. Další problém může nastat, když se jeden z partnerů celý den stará o dítě a chce mít sex a druhý partner se vrátí pozdě večer a hned se přizná, že cestou domů měl sex se dvěma či třemi dalšími lidmi, protože jim neumí říct ne, takže už je vyčerpaný.

Ale zásadní nedostatek tvé úvahy je ten první pilíř - "Člověk má právo na svobodu". Ten totiž v realitě neplatí. Tvoje úvaha celkem dobře pasuje na vztahy svobodných lidí. Jenže dítě nemá právo na svobodu; nemůže se svobodně rozhodnout odejít od svých rodičů a rodiče ho mohou hodit do BabyBoxu, jen než dosáhne určitého věku. Někde jsem četl/a (a souhlasím s tím), že manželství (a monogamie) vůbec není potřeba k uspořádání mezilidských vztahů, je potřeba pouze k výchově dětí, protože výchova dítěte představuje neoddiskutovatelnou povinnost a je prakticky nemožné tuto povinnost rozložit mezi dvě osoby (natož mezi tři a více osob), aniž by ztratily něco ze své svobody.

Ale moc mě potěšilo, že ses o takovou úvahu pokusil, a pokud zkusíš ještě úvahu o soužití při výchově dětí (ideálně i více dětí), budu jen rád/a. :-)

Tahle mi připomněla jednu oblíbenou. Moc se mi líbí, obě.

vymezen obavami,
už nemůžu
vměstanat nic
do ničeho,
spojit nic
s ničím

Já, který ani nebyl

slnečnica: tím pádem se vše povedlo :)

Nádherne jemná...

Leslie: taky si myslím :D

none: viděl, viděl. Nene byla to ranní kavárna. Je to ze šuplíku, tak si nejsem jistý, která. Pokud se dobře pamatuju, tak jedna na americké