jo_: jsem rád, že z ní máš stejné pocity jako já.

immo002: tím pádem zanechala správný dojem. díky

Meluzina: každý konstruktivnější komentář bych vyvážil zlatem. Díky i za to málo :)

PrimaDen: díky za odezvu

holka.přes.ulici: já děkuju za komentář

annaav: Díky za reakci. Jen teda, já piju víno bez něj.

človiček: Kdo ví. Každému jeho cesta a její prach.

Pravděpodobně se tomu nevyhneš,výhledově...pustiny budou alternativou,možná se tam potkáme.

Presvedčivá,múdra,krásna myšlienka daná do básne.Nech Vás žehná Boh.

smutně krásná... jak v pár slovech lze říci úplně vše...

Smutná - skvele napsaná

Stručně a s pořádnou pointou, za mě výborně.

Never more...

náladovka:-)moc příjemná náladovka.-)

Malá, ale řekla úplně všechno.. díky.

Singularis: Aha. Tak to jsem to předtím špatně pochopil. No svou ledabylost v tomhle jsem už upřesnil předtím. Každopádně dobrý point a díky za něj. Pokud se mi to nevyloudí z hlavy, tak to začnu používat nejspíše taky. Obecně mě trápí tato slova. Dále např. Přítel, přítelkyně.

(1)(d) Samozřejmě o tom je komunikace ve vztahu. Na druhou stranu je dle mého hloupost přetvořit partnera k obrazu svému a člověk by se měl naučit určité věci respektovat, ignorovat atp. Ale to už je můj soukromý pohled na věc, jak to vidím já a není to součástí obecného pohledu, který zde prezentuji.

Je otázkou do jaké míry je potřebná monogamie jako taková. Popravdě teď netuším jak přesně to mají v polygamních vztazích. Dále je tu možnost výchovy s osobou jinou (nevlastní rodič). V oblasti výchovy zatím trošku tápeme a hlavně v pohledu na neúplné rodiny a je těžké určovat, co má a co nemá vliv, protože vlivů je spousta. Co zatím dokážeme říct je, že je ideální soužití dvou partnerů s tím, že je jeden doma a stará se a není řešeno zda jsou oba rdiče biologičtí. - Tahle metastudie vychází čistě ze známek na škole. Nic lepšího jsem k tomu neviděl.

none: Proč? Do určité míry mě baví tvůj styl argumentace, nebo Slunečnice. Prostě vyhodit, že je to hloupost, ale nic pádného neříct.

Lasak: Já slovem partner myslím vždy muže nebo ženu, nikdy jen čistě muže. Pokud chci označit čistě jen muže, napíšu "partner-muž".

(1)(d) Určitě souhlasím, že je třeba se ve vztahu snažit o kompromisy, ale také je potřeba vědět, kdy ke kompromisu dochází a zohlednit to, protože jinak má pak jeden z partnerů pocit, že tomu druhému stále jen ustupuje, zatímco ten druhý všechny svoje požadavky bere za naprostou samozřejmost - jako třeba třídit odpad, zavírat po sobě dveře, po použití záchodu si umýt ruce. Jenže pro tu první osobu to třeba vůbec samozřejmosti nejsou, jsou to pro ni ústupky, za které očekává vstřícnost z druhé strany. Chce to prostě o takových věcech hodně komunikovat, naslouchat druhému a chápat jeho postoje a důvody.

Upřesnění k té výchově dětí - kdyby lidé nestárli a neumírali a nerodily by se děti (tzn. všichni by byli ve stejném biologickém věku), myslím, že by mohli kdykoliv svobodně vytvářet svazky a opouštět je, aniž by to působilo nějaké velké problémy. Jsem přesvědčen/a, že za takového stavu by byl vztahový závazek věrnosti (zůstat spolu) zbytečný a lidé by utvářeli tak velké skupiny, jaké by byly optimální vzhledem k úrovni jejich soběstačnosti v dané společnosti (tzn. jak moc by byla společnost individualistická a atomizovaná) a zůstávali spolu jen tak dlouho, jak by sami chtěli. Oproti tomu, když se lidem ve vztahu narodí dítě, o to dítě je nutno se postarat a stát to zatím moc kvalitně neumí, takže to jako povinnost ukládá rodičům, všem rodičům. Rodiče jsou tak vázáni nikoliv k sobě, ale k dítěti a není to svoboda dítěte, co je omezuje, protože dítě zpočátku nemá svobodu; je to nezbytná potřeba dítěte, protože má právo na život, ale samo přežít nedokáže. Navíc někdo z rodičů se o dítě nakonec postarat musí, takže pokud se nedohodnou po dobrém, přinejmenším někdo z nich to bude muset udělat a tím bude o svoji svobodu rozhodnout se, zda to udělá, připraven. (Stejně nevím, zda je tomu tak rozumět, ale teď mě nenapadá, jak to vyjádřit jasněji.)

Lasaku, až potkáš tu pravou, tak se tomu, cos napsal, budeš upřímně smát..tak jako já teď.

Severak: Tak ono, když dejme tomu někoho okradeš je sice na jednu stranu na houby někomu tvrdit "neměl bys krást" , ale furt lepší verze než někomu tvrdit, že je to naprosto v pořádku. Myslím, že je do určité míry lidské v tomhle dělat přešlapy a je třeba naučit se to přijímat (nikoli si to tím omlouvat). Každopádně i přesto bychom se měli, a taky to tak asi děláme, snažit chovat morálně správně. Ovšem ne vždy víme, která cesta je ta správná a ne všechny otázky jsou jednoduché.