po pravdě..mě se líbí jen ta poslední sloka..☺

jo_: Anebo jen hezky...

shane: kdo si hraje, nezlobi :-)

shane: :-D :-D vidim ;-)

jo_: Hraju si, ale pokud to i někoho trochu optimističtěji naladí, budu rád! Ve světě je tolik zloby, nechci se jí nechat pohltit i já...

jo_: Tak vidíš mne tady, ne?

shane: do prcic a ted nevime, jak to dopadlo, ze jo.. :-D

človiček:
Nehodláš mne znát?
Však také žiju skrytě!
Leč co víc lze si přát,
než když v anonymitě
číst slova chvály smím
i souhlas s tím, jak vnímám,
že krásu slov já ctím
a do veršů ji jímám...

človiček:
Jsem trochu zmaten tím, jak v jedné chvíli balancuješ na římse, abys v témž okamžiku byl kormidelníkem na plachetnici, pak zase váhavým chodcem po lávce nad propastí i duševním striptérem! Máš na chovatele koní dost bujnoi fantazii...
Nu, já taky v noci honil toho, kdo usiloval o život faraonovu synu a mobil mne vzbudil ve chvíli, kdy jsem zlosyna pronásledoval bludištěm jeskyní v nitru posvátné hory!

Danielovna: Děkuji. Zvolil jsem trochu teatrální formu, četl jsem zrovna divadelní hru...

jo_: Díky!

Máš moudrost a rozléváš jí do řádek
máš skromnost a balíš jí do bajek
s citem laňku hladíš,dobře život znáš
s chutí se najíš,snad se i usmíváš.
Nehodlám tě znát,však tvůj přístup mám rád.

Zrovna na římsu jsem vkročil,
zrovna kormidlo plachetnice stočil
dva kroky vpřed,jeden zpátky
trvá to než přejdu nad propastmi lávky.
tvá báseň kuráž dodala
život ať vysvlékne mou
duši donaha.

Krásný:-)

joj, hezké vyznání...

shane, krásné :-) čím horší cesta zdá se býti, čím víc chce vlk sám výti, tím krásnější cíl s objetím víl ;-)

shane: :-) slova rozmilá, co naději vrátila... vodu do pouští, vláhu, co srdci odpouští...

človiček: Musíš se dostat až ke zlatému jádru...

jo_:
S úsměvem odvětím: Díky!
Za chválu i za veršíky,
za čas, co Jo_ rozmilá
na mé stránce strávila.

Vrať se o půl roku zpátky,
pod něžnými tvými řádky
báseň má se zrodila,
komentář můj tvořila...

Tys byla mou inspirací,
Músou mou, 'bych pravdu řek,
sluncem, pod nímž stín se ztrácí,
bez ohledu na zítřek...

Jj, asociace bývají pěkné potvůrky a člověk dîky nim pak stvoří věci, nad kterými později jen nevěřícně kroutî hlavou!
Ale:
Není kouře bez ohýnku,
který v duši zahoří,
kdo střívko dostal do vínko,
z toho báseň vytvoří...

tisíci slunci svůj den rozedníváš
tisíce mraků ve svých dlaních skrýváš
ptáci árie zapěli
drobné zpátky neměli
to zlaté obilí mi tě navždy bude připomínat
každý den když se bude rozednívat
pravil Malý princ co v pravdě žil
a čistotu duše nade vše ctil... :-)

btw. je tak něžně krásná a hřejivá a plná naděje.. taková obří kapka rosy... ;-)