pridavam se k ostatnim..

Krásně napsané...

Ivkaja: To dík Tobě dnes vytryskl můj gejzír veršů! Pomalu abych se přihlásil ještě na další servry, abych ukojil své tvůrčí touhy! Jsem nadupanej jak čarodějka, tedy skoro! Na její výkon ještě nemám, taky jsem toho zatím napsal podstatně méně! Když mi říkala, kolik toho už má, bylo to číslo o řád vyšší než to mé a i kdyby se to dělilo deseti, pořád skoro dvojnásobek! Inu, kdo umí, umí! A já se zatím ještě neodhodlal k próze jako ona...;o)))
Díky moc za milá slova, Tvé verše jsou živou vodou pro moji momentální tvorbu a i duši potěší!

Ahoj, modřinko! Ty ještě žiješ?

Stříbřitě krásné!!!
Děkuju za všechna milá slova v komentech..atp.
Ta voda živá v tobě jak gejzír prýští
a na vrcholcích hor, taje už led,
v průsečík protnou se dny minulé i příští
možná, že zítra,
možná......., že... hned!

nádheraaaaa:-)

Ty jsi tedy rychlejší než blesk! Sotva jsem to odesla a už tu mám tvůj koment. Nebo jsi to četla ještě bez té poslední sloky? Dost možná, že třeba ještě přidám další, i když na literu mám jen ty tři!
Jo, Láska, ta nám dává zabrat...I když to teď znám už jen z doslechu! Asi jako Casanova vzpomínající na smrtelném loži...
;o)))

Ach ta láska, ...

(Tleskám) jak se dá,
publikum Tvé jsem já,
publikum Tvé jsem já....
To zpívala a snad ještě zpívá Kratochvílová...A já Ti za Tvůj potlesk děkuji! Doufám, že mne nikdo nepodezírá, že je placený!

Tleskám!

Díky!

kraaasaaaaa;) SKUTECNE poeticka !!!
konecne !!!

...milé...

Jaký pán, takový krám...

V co věří srdce moje,
to občas nevím sám,
potají spřádá svoje
sny, které sotva znám.
Když uvěřím větříčku,
jenž šeptá sliby své,
jak do památníčku
pak skládám verše své.
Kouzlím ze slůvek něžných,
co jako pápěří,
jak párek sovic sněžných,
do srdce vklouzly by....;o)))

Moc pěkná... A ještě mi to připomnělo jednu písničku:-)

Kdo se večer hájem vrací,
ten ať klopí zraky
jinak jeho oči zjistí
i když se to nezdá,
že na vrbě kromě listí
visí malá hvězda.

Viděli jsme jednou v lukách
sedět na tý vrbě kluka,
který pevně věřil tomu,
že ji sundá z toho stromu.

Kdo o hvězdy jeví zájem,
zem, když večer chladne,
ať jde přesto klidně hájem,
hvězda někdy spadne...

Jako vždy něžné a jemné.

Jak letící pírko, jež jemně padá do sněhu,
a v tichosti své moudrosti křehkostí vede srdce ke břehu....
Verše máš krásně jemné jako pápěří,
co v příslib vánku uvěří.....

Nemyslím, že by byla tak krásná a proto je ten výběr tak těžký, když mne má reprezentovat...

Máš moc krásná díla...není to lehké vybrat jen dvě...