Téma Lásky je mi blízké,
to tu písemně dám všem,
nepěstuji city nízké
a Janko, sjetý nejsem!
Nenávidím totiž drogy,
piji vždycky s Mírou jen,
přehnaná něha mne zdobí,
k jiným rád upřímný jsem!
Ale i změna je nutná,
občas jinak zkusím psát,
i jiné ovoce chutná,
když je Lásky akorát!
Nejsem čertík do škatulky,
šuplíčky též nemám rád,
dej si, Ali, alaburky,
když nebudu po Tvém psát...
Já píšu, co právě cítím,
divné se to může zdát,
nezkoumám, koho tím chytím,
nemá každý stejné rád!
Tak mne berte tak, jak přijdu,
jaký se vám můžu zdát,
třeb zas si někam vyjdu,
zcela jinak budu psát!
;o)))

dospělák je sjetý?? No, nedivila bych se :D

Paletu ano, ale to malování teď nějak vázne...;o(

Změna sice úžasná, ale nepochybně verše o lásce Ti jdou líp.

Máš pravdu. Paletu lásky pestrou máš...

co klišé, tam pouze jedna věta.
a ty hned popisuješ konec světa.
bravurně předvedl jsi změnu,
ač před očima stále ženu.
ano, ty jsi lásky bard,
to další již je nadstandart,
protože v jakýkoliv moment,
máš veršovaný koment.
jak čtu, tak píšu - vážený pane,
jsi básník lásky - to nezapřeš SHANE.

Ne, to není žádný šok,
je to zkrátka jinam krok!
A ten krok je dobrý, věru,
jen nic neházej do sběru!!!
V lásce svou "parketu" máš,
ale i jinde se dobře vyznáváš!
Piš, piš, piš, piš jen dál!
Zač by jinak ten web stál?:-)

Mercy beacoupe, ma fille de bleu!

skvělé:-)

Kdyby to nebylo dobré pro nic jiného, alespoň to uvolnilo Tvé tvůrčí síly! Myslím, že i Ty máš potřebu se nějak realizovat, dokázat si, že k něčemu jsi a že něco moc dobře umíš, k potěše své i těch druhých! Tvé něžné veršované komentáře opravdu potěší!;o)))

Nejvíc hladím tu svoji vlastní, ali!

Milostné poezie jsi jistě král,
a stavíš z hvězd královský taneční sál,
pak v nachovém slunci západu
dáš si její skutečné dlaně pod hlavu!

Musela bych se opakovat. Prostě - milé pohlazení na duši.

;oq)

pěkné:-)

Zrcadlo nebes se roztříštilo,
ať je mi to či není milo,
a jeden malý kousek snad
také do Tvé duše spad'!
Ať tam zpívá, ať tam hraje,
píseň krásnou, o štěstí,
jenom neměj srdce Káje,
to by bylo neštěstí...

Jinak to snad ani neumím, ali!

Na dlaních ti září spadlé kousky Nebe,
které skládáš do básní,
jež teď tiše mojí duší zní
a možná i kousek tebe
tu zní....... s ní.

Jemné, něžné, jako vždy.

To se mi stává taky, že mám pocit, jakoby nějaká slova, co vnímám, vycházela ze mne samého! Pak se mi stává, že je absorbuji a prožívám ten pocit, aniž bych věděl, že to vlastně čtu vyjádření pocitů někoho jiného a samotná slova vlastně přímo nevnímám, jen jejich poselství či toho ducha, jak pravíš Ty! ;o)