Večer jsme vedli křehké řeči,
nikdy mi nebývalo líp
byl jsi můj stín, co u mne klečí
a mne jsi zvedl na Olymp !
..... takové potěšení by se mi líbilo. Bez chmur a starostí.

Co říci básníku?
Co řek by každý jiný:
kdo čítá klasiku
nepíše blboviny.
.... umíš, už jen za tvé výkony si zasloužíš pochvalu.

V neklidném lůžku můry víří
i mne milují netopýři.
....obvykle o lásce moc nepíšu, nemám komu. Ale to se dá napravit virtuální
citotvorbou.

Hledám, když ráno probouzím se,
jsi-li tu se mnou,
jediný,
jak břečťan po okenní římse
dlaněmi pátrá skuliny.
....taky to umím, ale ne tak jako ty !!!

Někoho mi to připomíná,.. ;) SupeR!

Správně, divochu. Tvou emocionální vitalitu poznávám.

očekávejme zemětřesení...;)

ou!:-)

Nestříhej červenej !!!

Všem: Nikytu měla pravdu! epka se do kramářské písně nehodí, takže jsem udělal menší změnu ve čtvrté sloce.;o)

Mariaana:
Tak se jen jimi probírej,
až srdce dotknou se,
ze života zas radost měj,
vždyť víc nevrátí se,
co mezi prsty uteče,
jen jiné přijde snad,
buď šťastna, dokud srdce Tvé
se ještě umí smát!
;o)

Sokolička:
Třeba jsi i byla v některém z jiných životů! Kdo ví?

balda:
Když vroucně budeš chtít,
brzy se octneš tam,
jen na paměti mít
musíš: "Nejít tam sám!"
;o)

ivkaja:Tak se nech strhnout! Není to smrtelné!;o)

severka: Samozřejmě, že už jsi ji četla! Tam, odkud se známe!;o)

Nikytu: Nu, občas mi unikne pár záhadných příměrů.Sám nevím, kam na ně chodím...;o)

Aliwien: Díky! Ale to ne já, ale ten duch dávného romantického poety, co do mne v tranzu vstupuje...;o)

Tvoje milostné básně jsou tak heboučké.

Soukromé ztráty rozum změní
až do podstaty zabolí.
Hrozí-li nám však zapomnění
do rukou chápem cokoli.
Poleno z lípy
hoblík s dláty
a třísky letí od těla...
I špatně vyřezaný svatý
má silnou vůni kostela.
..... ano, dokud se dýchá, nevzdávat to ! Díky za zážitek.

Dobře, že píšeš. Ve tvé tvorbě je cosi přirozeně krásného.
Jdu si tě přečíst celého.