Ano,mám chuť se vrátit do dětství ,kde bylo vše tak čisté a jednoduché...zvláštní,ze jako děti toužíme být rychle dospělí a pak se celý život vracíme ,jak to jen jde, zpět
..:-)

kmotrov: jo, dík, jen poslední dobou nevim jestli jsou to básně, prostě tak žiju a píšu a vlastně to moc neřešim, je toho moc a je to všechno bezva, i když tahle básnička tak třeba nevypadá, ale to mě tak napadlo, jednou, jo, jinak já zas ten podzim mívám trochu krizovky, ale teď je dobře :-) A vlastně tohle dílko se mi taky líbí docela víc než jiný, taková chvilka na podzimní zahradě, vlastně mě docela dost básniček napadá na naší zahradě, jsem tak v klidu v souznění se vším co na ní je a asi i s tím co na ní kdysi bylo...

Úžasná expozice:
...Nervózní vítr honí mrtvé listy
a obaly od čokolády...

Touto jedinou větou si skvěle nastřelila náladu básně


Expozice – (tenhle pojem už znám z Mertovi Zpívané poezie, přesto citace ze slovníku literárních pojmů)
je úvodní část literárního díla. Expozice představuje nezbytný vstup do díla, poskytuje první opěrné body pro čtenářovu
orientaci.



Mě dávaly holky kopačky na jaře. Vůbec nepříjemné věci se na mne valily především na jaře. Nevím jestli by se o tom dala napsat báseň. Ty bys to zvládla levou zadní, sypeš sem jednu povedenou báseň za druhou.

Barbora: děkuji ti

Lenča: Dík

puero: Hollywoodská scéna? Ale to je bezva já totiž Hollywood miluju!

Jiří Turner: Je mi ctí :-)

krásné

Jó, v tomhle rozpoložení a nazírání na svět nelze nemilovat... Nádherné, souzním :)

I Puero pocítil v jistém okamžení Dylana. Asi nejvíc v tom třetím odstavečku. A v tom volné rozběhnutí k deklaraci zamilování se. Trochu Hollywoodská scéna, ale hezká.

Nedávno jsem si četl nějaké své mladistvé překlady Boba Dylana (jeden jsem dal do deníku) a styl Dylanových sdělení a této básně mi přijde hodně podobný. Takové to přímočaré vychrlení obrazů. Hezké

Mně se moc líbí, je jako zpověď :)

Amelie M.: Ale jasně že je, to jen taková chvilka mě přepadla a pak ten podzim a tak...Mám radost žes ji okomentovala

jééé, to je paráda!! to jsem úplně přehlédla..

já si myslím, že i na podzim je čas na lásku.. ;)

kmotrov: na tvůj komentář řeknu jen tvl a čumim :-) ty mě fakt chápeš, hurá, akorát já to všechno vyprodukuju tak jednoduše a ty to takhle pojmenuješ a já si vždycky řeknu bingo, ví přesně co cítím a co jsem napsala, jen já si tak brousím kolem filozofie a spirituality a ty to umíš tak hezky pojmenovat, já se všeho jen tak zlehka dotýkám, děkuji

Je v tom rozkoš osamělého poustevníka, která rozpouští ego v oceánském pocitu veškerenstva.
(tohle se mi povedlo, ne že bych byl tak nadutej, ale povedlo se mi najít ta správná slova, která vystihují to co z básně vnímám)

Oceánský pocit:
Tohoto výrazu použil Romain Rolland v dopise Freudovi; chtěl jím popsat mystickou, kosmickou emoci, která je (podle Rollanda) opravdovým zdrojem religiózního sentimentu (tak asi psychoanalytici mluví o tom co já nazývám spiritualitou)

Zdroj:Kritický slovník psychoanalýzy.

Yana: Tak kousek utopie nezabije (ale posílí) :-))

Lenča: Bezva a dík

Orionka: Jo vlastně všechny moje básničky by si zasloužily více práce, ach jo :-) děkuji

A42: Ani náhodou, můj první život právě není vůbec osamělý, to je jen taková utopie :-) dík