Makyna: štiler: Dík za milé komentáře

pěkná

Nevím, co napsat... líbí se mi a chci ji nějak okomentovat, tak si ji čtu stále dokola a stále nenacházím slov... (Je úžasná)

nejsou to pitomé básničky Yani, jsou krásné, včetně této :) kniha nás, a já otevřu ji zas :)

taron: Mlčenlivý: ŽblaBuňka: Děkuji za čtení a komentáře

Ano..tvá báseň je jiná , ale myslím , že opravdu mají hodně společného...snad..snad tu touhu :)))

Ach jo - proč to trápení lidské?

Každý jsme tulákem ve svých snech, ve svých tužbách, ve svém těle. Napsala´s to hezky, řekl bych, že skvěle.

puero:Překonal ses, díky ti. Já nechci utéct, vlastně není kam je mi tu dobře, ale...Já jsem vše co udělám vložila do toho posledního slůvka a já tu bitvu vyhraju. Já nechci být ostrov na pustém moři, v mém jádru sopka věčně hoří....Možná že vlivem litosféry, lépe by bylo s pevninou se spojit, lákám a vábím, pojď se pro mně projít...No prostě občas mam takový stavy. Je mi smutno, připadám si sama, je mi ze mě nanic a mam ty pitomý básničky jenom.

Nešlo nic nenapsat: když bych si představil tvou báseň jako citron a mačkal ji, aby odtekla šťáva příběhu a pocitů, které vyvolává, tak aby zbyla jen slupka těch základních obrazů, které obsahuje, zbyde mi obraz ostrova který sis vyhlédla po dlouhé mořeplavbě který hodláš jako RObinzonka probádat a osídlit. Přizpůsobit si ho svým potřebám a každou jeho přirozenou vzpouru potlačíš, nebo najdeš kompromis, který bude pro tebe i ten ostrov symbioticky vhodným. Kolem sebe budeš mít pořád to moře hořkostí, které bude jediným nezbytným procesem, který budeš muset absolvovat pokaždé, když se pokusíš svůj vysněný ostrov opustit a najít si jiný, ale jistotu, že tu další cestu po moři přežiješ, nemáš. Chceš opravdu utéct?

Wau, to jsem se překonal. Opravdu tam píšeš o tomhle?

..opravdu vystihující..zatím nejsem rodič, ale plně to dílo chápu :) mít život, dát život a žít, každý svůj :)

LUKiO: Děkuji, jsi milý(-:

Počet vložených děl: 100!
Hezká jubilejní :)

Yasmin: taron: ŽblaBuňka: Moc děkuji za čtení a komentáře

PrimaDen: No skoro máš pravdu, vsadila jsem na tu poslední větu a to předtím jsem nějak usekla. Děkuji.

Moc se mi líbí.....ale ta poslední sloka je jaksi odbytá...nevím.....je to jen můj názor....možná jsme ji zcela nepochopila....

naše děti, našimi dětmi zůstanou až do smrti,
v starosti, v radosti, i v žalosti,
toho se už rodič nikdy nezhostí.

Jo myslela jsem že narážíš na tohle, ale tak to určitě není. Dík za reakci.

No za vy rodice chranite nekdy az prilis

Mlčenlivý: Vůbec nechápu