Pěkné napsané, krásně plyne a skvěle se čte...

úžasný,když si někdo dokáže tak hezky užívat své bytí. :)

:)

Yana: Kvalitní námět je dar a je hřích ho promrhat. Taky mám v šuplíku náměty na povídky, něco mám i rozepsané. říkám si, že snad na to bude někdy čas. Otázka je jestli znovu objevím tu počáteční invenci.

Devils_PIMP: ano, šlo pouze o to upoutat, ten název je vlastně nejvíc z celého dílka :-) děkuji, pane

Vladan: děkuji, ten můj pokus bude na téma stáří, demence, začnu ho možná vkládat do deníku, pak budu velice ráda za reakci, jakoukoli

kmotrov: román je vlastně silné slovo, ale začala jsem cosi psát na téma stáří, opět inspirace mojí babičkou, dokonce jsem si udělala cosi jako koncept, osnovu a to je u mě co říct, uvidíme, třeba to nikdy nedopíšu, to by se mi klidně mohlo stát, zkusím to spíš vkládat do deníku, možná, někdy

Je čas zabít... libi se mi hlavne zakonceni ve spojitosti s nazvem

Leslie: už jsem tě dlouho "neviděla", děkuji za obě reakce

Vlasta Třešňák se ve své povídce Minimax zmiňuje o svém příteli, který za bývalého režimu potřebuje dopsat román a tak nechodí do práce. Aby ho na ulici neodchytli policajti (veřejná bezpečnost) chodí všude v nepromokavém plášti a s rybářskými pruty. Z toho vyplývá, že na román je třeba spoustu času. Ale třeba ho máš.

K tématu: Maryša prý ve skutečnosti nikdy neotrávila Vávru, zvykla si. To je rozdíl mezi mezi životem a příběhy.

ano,chápu tu nutnost vrazit nůž do něj,protože tak to potom dopadne "nejlíp",ale v prosté podstatě,mi to pořád vychází nerozhodně,co se týče důsledků a jejich vyváženosti k následkům....a nedá mi to,mám silný pocit spojitosti, minimálně myšlenek na podobné téma..........díky za koment :))

A mně se ten závěr naopak líbí, je v něm právě ta pointa. Začátek je výbuch, gejzír prožitku a na konec přichází jakési zklidnění a zamyšlení. Hezké zamyšlení. Dodává to zbytku básně hloubku. I když je pravda, že by to také mohlo fungovat jako dva samostatné celky - jeden jako čistý prožitek při pozorování toho okolo nás, druhý jako obecné zamyšlení nad prožitky a jejich intenzitou. Každopádně se mi to líbí. :-)

Krása. Děkuji, že jsem mohla číst. I s komentáři (hlavně od kmotrova) mě dílo obohatilo. Krásné poselství.

Tak pokud je to test čitelnosti románové prózy, tak k tomu (na rozdíl od básní) můžu něco napsat.
K testu sis vybrala jen výběr dramatických okamžiků (+ pointu), scukla jsi vlastně román na pár řádků => těžko z toho můžeme cokoliv usuzovat o kvalitě románu obecně. Proč? Protože tyto dramatické okamžiky mají určitá specifická pravidla. Třeba krátké uzavřené myšlenky (věty). Rychlé střihy... To máš OK. (Není to podobné básni?) Ale mnohem těžší je napsat těch zbývajících 250 stran JINAK - "civilně". Tak, aby nenudily. Tj. napiš první kapitolu a já ti řeknu, jak to vypadá... :-)
Ještě - špatně používáš uvozovací věty:
"Co to dělám?". Ptala se sama sebe. - bez tečky a malé "p"
...zornicích: "Proč?". ...a všechno!". - u obou nepatří za uvozovku tečka
Trochu sporný je odstavec: ...Bílý strachy vztáhl ruce.
Otázka v rozšířených zornicích: "Proč?".
Ty dvě myšlenky spolu souvisí - vztáhl ruce a zároveň měl v otázku v očích = (dal bych i do jedné věty) patří do téhož odstavce.
Subjektivně se mi nelíbí zornice a zorničky, ale skousnu to.

taron: ne, nemusí se nechat týrat nikdo s vlastním rozumem, nikdy a od nikoho, ale bohužel se tak děje a mnohdy člověk žasne, když se o něčem podobném dozví, moc děkuji za reakci, jo a myslím že pro ni už život skončil, trvalo to asi moc dlouho

Vladan: Ha, ha, ne můj muž není žádný agresor, ale pravda, že zrovna včera jsme měli malé výročí, 26 let spolu manželé, že by tohle mě inspirovalo? kdepak, to jeden komentář tady a ještě nápad napsat román, jen chci vědět zda má próza by byla k přečtení

metaverz: děkuji za reakci, máš pravdu, mohla ho vrazit do sebe, ale to by bylo vysvobozující pro něj a třeba osudové pro nějakou další ženu

a opravdu se musí někdo v naší společnosti nechat tak týrat? Nevím, nejsem si tím jistá...., jo, pokud se jedná o vztah otce a dcery...pak kolikrát se děti nechají , pokud se jedná o ženu a muže, pak se tak zajít daleko mnohdy nemusí, nevím.

Jinak mi běžel mráz po zádech . Je vinna, nebo nevinna?...zemřela už dávno, nebo ji konečne začne život...toť otázka.

A sakra! Být tvým manželem a číst tohle....

Jediná a poslední možnost jak oplatit,nebo taky jak vysvětlit.Každopádně ultimátní a téměř bez rozdílu,jestli by ten nůž vrazila do sebe.