kmotrov: myslím že je to jasné, jednoduše, vzlétneme až ke hvězdám...a tam budeme ztrestáni za to co nám naše těla mohou poskytnout, protože je to nadpozemské, možná není dokonalá, ale ten závěr se mi prostě povedl :-) a já děkuji za tvé zamyšlení a citaci

Orionka: když si přečteš moje NAPĚTÍ, Klinická smrt a možná i další tak zjistíš že občas mám takové asociace, jako bych za nádherný zážitek měla být ztrestána, nehledej v tom úchylku:-), třeba nějaký způsob pokory

Jo ... Myslim, ze to chapu ... Hezke

...Ale když jsme obdrželi celou zkušenost, pak nás dozvuky zastihnou v báječně proměněném a přece nezměněném světě, ve kterém mluvíme o spiritualitě a sexualitě jedním dechem. Neboť mysl a smysly se nyní samy nemusejí otvírat, najdeme je přirozeně otevřené a ukáže se že božský svět se neliší od každodenního světa.
(Alan Wats: Příroda, muž a žena, str. 165)

Strašně, strašně se mi to líbí protože v tom nalézám tu spirituální bezbřehost, v básni jako celku a nejvíc právě v tom ukřižování na jižním kříži, to je prostě fantastický!

Přenáší se to na mne a je mi skvěle!

Jestli se mě někdo zeptá proč čtu poezii, tak jsem to právě řekl.

Líbí, ale mám trochu problém s tou poslední mataforou. Ukřižovali mi evokuje utrpení a nejsem si jistá, jestli to tak bylo myšleno.

Je to až zarážející, jak umíš vzít básnicky profláknutá témata (vesmír, hvězdy, vánek a jižní kříž) a spojit je ve vkusnou a nekýčovitou (no...možná jen trochu :-) báseň...

Hrozně se mi líbí ten jižní vánek a jižní kříž. Teda tak trochu jinak než jsi to myslela, ale to mi nevadí :-)

ŽblaBuňka: dík, můj věrný...

Náčelník Holá Ruka: děkuji za komentář, nad kterým mě nutíš k zamyšlení, pravda je, že se dotýkáš toho o čem jsem sama přemýšlela, dokonce jsem se tu druhou strofu snažila nějak upravit, ale zase takhle to vypadlo po tom okamžiku...tak jsem to tak nechala, dík, jo a zase si nemyslím že bych ji označila za něžnou:-)

Sáma něha dneska... Rozhodně k básni, myslím, že je to jasně čitelná metafora. V první strofě mi připadá dobrá v druhé mi to láme hned ten začátek, kdy v podstatě rekapituluješ první strofu, což opravdu není třeba - Myslím tím ten vesmír...

Jinak mi přijde tak jako krkolomně něžná... Snaživá se být něžná.

oproti tobě jsem jen kus ledu ;o)))

Moc pěkná a dojemná, hezky se čte. Líbí - moc :-)

To jen za těmi okny
černá mračna
to jen tam venku
mrzne zas...

Ale doma je teplo, někdo zatopil, už hodně dávno.
Je to na nás. Aby nevyhaslo v kamnech.

Umouněnka: potěšilas, děkuji

Makyna: když Makyna napíše lépe bych to nenapsala, to je pro Yanu veliká pocta, dík:-)

Taky jsem kdysi věnovala báseň babičce, byla podobného ražení. Napsala jsi to opravdu moc hezky. Smutné a přitom něčím povznášející. Líbilo, ač zabolelo.

Silná báseň. Tečou mi slzy. Mám babičku, nejmoudřejší ženu, upřímnou, laskavou, ale i ráznou, skromnou, ale rozdávačnou. Povídáme si dlouhé hodiny, plkáme o životě jejím a o tom, který mě čeká, o všemožných situacích a barvách nynější i dřívější doby, o láskách, o morálce. Je mi ouvej při pomyšlení, že tohle jednou nebude, že nebudu mít kde čerpat sílu, moudrost a útěchu. Dáváme si navzájem spoustu lásky. Děkuji za tu báseň. Nenapsala bych to lépe.

Sucháč: ;-)

slnečnica: díky ti

Je krásná, vše ostatní tu napsali už jiní... Ty jsi na srazu říkala, že jsi poslední dobou bez invence...to by mě zajímalo, co napíšeš, až se zase dostaví...:-D